Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Mluvení, poslouchání, čtení i psaní jedno jest

Po delším čase se vracím na blog Ireneus. Mezičas jsem strávil prací pro učitele a s učiteli, ale krok za krokem jsem také dokončoval knížku Čeština doopravdy – návrh pojetí didaktiky oboru Český jazyk a literatura na 1. stupni ZŠ. Tím, jak přibývá učitelů, kteří se o cílích a obsahu výuky češtiny rozhodují samostatně, také přibývá učitelů, kteří shledávají, že pomůcky, učebnice ani jejich dosavadní průprava ani praxe nestačí na to, aby se u nich ve třídě učil opravdu každý žák, a aby každý zvládal češtinu stále lépe. Mají třídu plnou žáků, kteří jsou každý jiný v osobnostním vývoji i v rozvoji řečovém nebo čtenářském. Už poznali, že učitelům ani dětem nemůže hromadně pomoci nějaký pevný, předem hotový návod, program, jediná učebnice. Pokusil jsem se tedy sestavit knížku, která jednak podpoří uvažování učitelů o tom, co děti, co výuka a co český jazyk a literatura potřebují, a která jim také nabídne na výběr různé možnosti, jak k obsahu předmětu i k způsobu výuky přistupovat. Celý příspěvek »


Reálná tvorba reálných textů ve školní výuce?

V diskusích kolem státní maturity – zejména nad písemkami – se hezky ukazuje, jak moc je potřeba společně si ujasňovat, jak kdo chápe který výraz. Onehdy se na Eduin.cz objevila diskuse čtenářů o tom, co by to měla být reálná tvorba textů, nebo tvorba reálných textů. A taky bychom mohli říct reálná tvorba reálných textů… atd. Ale asi se to dá uchopit i jednoduše.

Právě češtináři tohle jistě umějí a rádi dělají: kdo už jiný má dobře ten rozdíl umět vymezit i pochopit? A taky naučit druhé! A jasno mít potřebujeme, abychom se dohodli, co třebas žádat u maturity, nebo jak dosáhnout lepších výsledků u žáků na ZŠ, atd.

Celý příspěvek »


Co je to ten Standard?

Už léta se snažím, aby se „standardem“ mínilo „standardní očekávání jisté úrovně žákovy práce“. Ostatně mi připomněl Vladimír Václavík v diskusi na http: http://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?f=101&t=21765&sid=528826ffc481f0192b37903f56c31157&start=60

Díky mu za to, já na to sám už zapomněl! A „standardní očekávání“ znamená, že zkušení, informovaní účastníci, hlavně učitelé dětí, společně dohodnou a vyvinou představu toho, jak vypadá práce žáka na slušné úrovni – taková, o kterou nám všem vážně jde, a které takový dospívající, slušně školou vedený žák může dosáhnout. Celý příspěvek »


Kde se berou vady očekávaných výstupů RVP

Při tvorbě Standardu narazíme nutně na vady v očekávaných výstupech.

Jedním z typů vad je zastaralost OVO v RVP.  Například

ČJL-5-1-05 vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku

a) Jak se to mohlo stát, že se do závazného dokumentu dostala představa, že dialog se vede „správně“ nebo nesprávně?

b) A proč se v tak rámcovém dokumentu objevuje rozhovor po telefonu? A to v době, když už bylo naprosto jasné, že do komunikační hry vstoupí (dnes už tam jsou) spousty dalších médií, kvůli kterým musíme umět ty obecnější dovednosti vedení rozhovoru, ne jen „telefonovat“.

Podám své odpovědi na a) i b), a pak se ještě pokusím ukázat, jak by měly indikátory vypadat, aby v nich nebyly tyhle vady.

 

Ad a)

To je jistě podvědomý pozůstatek starší didaktiky, pedagogiky a vůbec názoru na svět. Určitě jsou některé věci „správně“ – ve smyslu „takto to chceme dělat, chápat, znát, protože jsem se na tom dohodli díky historii, kultuře, lidské povaze“. Ale věcně správně, funkčně – to velmi často není žádné „správně“. Je světlo částicové nebo vlnové? Musí být správná báseň rýmovaná? Může lékař ignorovat laické názory pacienta? Atd. Dnešní svět s pojmem „správně“ pracuje docela jinak než před padesáti lety. Mimo jiné i proto, že minulé režimy hnusně pojem správnosti zneužívaly: „Tooo je přéce spráávnáá věc – píjonýrský tábor!“ A v českém jazyce – i v tom spisovném se pojem správnosti potlačuje od 60. let, nahrazuje se „vhodností“, protože do uvažování už umíme brát i okolnosti, podmínky, účely sdělování, jimž prostředky odpovídají vhodněji či méně vhodně. „Správnost“ už je moc humpolácká sekerka – stačila na štípání loučí, ale už ne na očištění kovových kontaktů v lampě.

Autoři RVP v češtině nemají moc takových zastaralostí – ale některé tam zůstaly, a jiné nejsou tak patrné. Například celé pojetí gramatiky ještě skoro nic neví o tom, že gramatika taky slouží komunikaci. Autoři to možná věděli, ale jít proti přesile akademiků a proti síle zvyku ve školách? Marný boj.

 

Ad b) Rozhovor po telefonu v RVP, to vidím jako důsledek nekoncepčního, úředního startu RVP. Právě celá strategie jeho tvorby, jeho smysl a poslání, jeho naplnění a zaměření mělo už být vyjednáváno s učiteli, s odborníky a materiály i ze zahraničí. Něco málo tehdy využíváno bylo, například zahraniční kurikula byla známa, třebas norské mělo cca 4 stránky. Ale u nás by to neprošlo přes nízkou profesní informovanost tehdejších lidí z ministerstva.

Konkrétniny namísto dostatečně obecných formulací mají v RVP a v celém školství ještě jedenu příčinu: jen menšina lidí dokáže opravdu zobecňovat a pak zase na základě obecného vytvářet konkrétní realizace pro svou praxi. Většina pořád ještě volá po doslovném návodu, po přímém vedení – protože jen málo lidí umí žít se svobodnou nejistotou. A přitom nikdy nevíme, co se z dítěte vyklube, vždy můžeme jen dělat to nejlepší, co umíme. Výsledky nejsou nikdy zaručené, učitel nemá žádnou jistotu. Proto se mnozí tak silně upínají k falešným jistotám v předpisech, v testech a trestech, v primitivním počítačovém testování, řkouce „Potřebujeme přece vědět, jak na tom jsme.“ Jenže netuší, že to jim jinou než falešnou jistotu taky nedává.

 

Jak má lepší OVO nebo indikátor Standardu vypadat, aby nevnucoval do výuky jediný konkrétní obsah, metodu, pojetí, ale umožňoval dobře vyučovat i tradicionalistům, i konstruktivistům, i waldorfským atd.?

Zaprvé se taková lepší podoba musí pozorně a s účastí co nejvíce učitelů a škol vyvíjet po dost dlouhou dobu. Mezitím může platit nějaká pilotní verze, nebo radši rovnou dvojí verze, aby nikdo nemohl nikoho ve své omezenosti osočit z „chyby“ ve výuce. Za čas už bude dost učitelů natolik informovaně posuzovat svou práci i požadavky na ni, že ojedinělé výkřiky „odmítačů“ novot už budou spíše jen směšné. Vážné budou trvalé připomínky k dalšímu zlepšení toho, co je vyvíjeno jako kvalita.

Dneska, bez dlouhého času na vývoj, můžu navrhnout třeba takovéto znění OVO:

 

„Žák vede s vrstevníkem nebo s dospělým zdvořilý a věcně soudržný rozhovor pomocí technických médií.“

 

Škole pak zůstává otevřena možnost naučit děti vést slušné a účinné rozhovory pomocí jakýchkoliv prostředků, při nichž jsou si partneři vzdáleni. Takový OVO zahrne i skypování nebo jeho budoucí nástupce – tedy rozhovor s využitím videa. Prozatím nezahrne nijaké mimosmyslové přenosy, v tom jsme omezeni stavem vědního či duchovního poznání. Škola bude vždy i trošku brzdou překotného rozvoje civilizace, i to dává smysl.

 

Dneska však RVP vypadá tak, jak je vidět nahoře, a můžeme se pilně připravovat na pojetí, na koncepci, v jaké ho budeme za dva roky měnit. Bude neštěstí, jestli se to bude zase jenom záplatovat. Když říkám koncepce, myslím tím i to, že v ní bude zahrnuto, jak se změny odvinou od potřeb dětí a učitelů, jak se budou vnášet s ohledem na to, že je učitelé musejí chápat, uznat a taky umět realizovat. A že jestli se mají něčemu novému učit, musejí na to dostat čas, podporu a musejí vidět jasný smysl: u jejich žáků to přinese lepší výsledky.

 

Co dnes můžeme:

Do Standardu rozhodně nepřidávat zastaralé prvky, nezužovat prostor, který učitel má, tím, že mu Standard bude vnucovat některou konkrétní metodu nebo učivo. I takové snahy tu ještě za kotrmelců p. Dobše zaznívaly: že se musí určit povinné učivo! Podobně do Standardu by se neměly dostat „návody“, po jakých touží učitelé, kteří necítí jistotu sami v sobě nebo v prostředí školském. Ani ilustrativní úlohy nemají zavánět návodem „aha, takhle mám vyučovat“. Mají jenom ukazovat, kdy se u žáka může objevit požadovaný indikátor. Proto by bylo lepší, kdyby ilustrací byly spíše činnosti žáka, v nichž indikátor Standardu můžeme zahlédnout, než úlohy, v kterých teprve výsledek prohlásíme za indikátor naplnění Standardu. Indikátor dobrého plnění očekávaného výstupu může přece učitel i žák vidět už během učení, během práce, nemusí čekat na test, na zkoušení, na pololetní vysvědčení. To už bývá na nápravu učení pozdě.

Můžeme formulovat indikátory ve Standardu tak, aby napravily, co není jasné nebo domyšlené v očekávaném výstupu RVP.

Když uvažujeme o tom, co do Standardu dát, musíme se řídit především cíli oblastí a oborů a klíčovými kompetencemi. V těch jsou takové požadavky, jimž i očekávané výstupy, i indikátory Standardu musejí sloužit. Ne naopak, že by se cíli měly „pokrývat“ kvůli úřadu naše navyklé postupy. Dobré postupy – ty, které pomáhají dětem v češtině se dorozumívat a číst si literaturu – ty se pod cíle RVP vejdou i bez úsilí pokrývačského, výkazového. A postupy, které u dětí nefungují, se prostě budou měnit za lepší. Ale i to bude trvat, a i v tom potřebuje učitel často podporu – a není to žádná hanba. Vždyť studoval na fakultách jinak! Vždyť je věkový průměr asi 46 let…


Podrobná vysvětlení k textu „Jak pracovat se škálou z Cermatu při hodnocení maturitních písemek z češtiny?“

Příloha k textu „Jak pracovat se škálou z Cermatu při hodnocení maturitních písemek z češtiny?“, jenž je vyvěšen na http://hausenblas-blog.eduin.cz/2013/02/07/jak-pracovat-se-skalou-z-cermatu-pri-hodnoceni-maturitnich-pisemek-z-cestiny/ Celý příspěvek »


Státní maturita je mocenská maturita

Pojmenujme si přesněji, co je ta „společná maturita“, ať víme, co s ní.

Za p. Zeleného byla státní maturita mazaně přejmenována na „společná“ – pročpak? Aby byl zastřen její charakter MOCENSKÝ. Ta státní maturita je silou mocí vnucena všem, stojí za ní zákon a úřad a případně polici, pokuty a vězení… A my přitom ani nemáme domyšleno, nač vlastně takový aparát je potřebný zrovna pro školství! Co je zrovna ve vzdělávání takového, že je třeba na to mít zákon, příkazy, jednotnou zkoušku, která bude držet na uzdě touhu lidí studovat na vysoké škole nebo vykonávat kvalifikovaná zaměstnání? Kdyby šlo jen o peníze, na to by stačily zákony hospodářské, o financích a podnikání. Tohle je hodno větší pozornosti. Ale dnes nás pálí přímý zásah – poškození studenti, a taky že se právě rodí hodně degenerovaná představa o tom, co je to být vzdělaný. Celý příspěvek »


Nepochopky v debatách o státní maturitě

O státní maturitě se teď diskutuje leckde, je mi líto hlavně studentů, kterým ublížila, a také systému, který pokřivuje – zejména svou nekoncepčností v češtině.

Pěknou diskusi najdete na Edu-In na adrese http://www.eduin.cz/titulka/vse-co-chcete-vedet-o-letosnich-maturitnich-pisemnych-pracich/

K ní patří tenhle můj delší článek, omlouvám s, že ho věším sem, ale tam by zase byl moc vázaný na tu polemiku. Myslím, že se dá přečíst vcelku i zde.

Celý příspěvek »


Plané spory, např. o memorování

Nemá cenu protahovat spory o to, kolik  se toho děti mají ve škole memorovat, a čemu všemu by naopak měly porozumět. Podstatu si můžeme říct v jediném výroku – a ten se můžem buď namemorovat, nebo jej pochopit, anebo ještě lépe – hádejte teď co! Prozradím to až dole… Tady je ten výrok:

„Znalost je, když víte, že rajčatům se říká rajská jablka. Moudrost je, když z nich nepečete jablečný štrůdl.“ Celý příspěvek »


Povzneseme se ve školství někdy nad ukoptěné předpisy?

Hodnoty, jimž se musí podřídit pojetí a obsah školního kurikula pro věk 3 – 18 ve Skotsku

Není snadné propojit výčet a popis hodnot, jimž má národní a školní kurikulum sloužit, s konkrétním zněním osnov, nebo ŠVP, nebo sylabů učitelského studia na VŠ. A přesto bychom to měli považovat za povinnou profesní dovednost každého učitele! Celý příspěvek »


Čemu škodí uspěchanost v tvorbě standardu?

Které vedlejší škodlivé důsledky málo promyšleného a narychlo připraveného standardu mohou přehlušit přínosnost diskuse? Někteří učitelé v diskusi volají po starých osnovách (byly tak krásně návodné, měli jsme tu jistotu…) – nemáme to brát jako podnět k tomu, aby se standardem co možná pevně sešněrovával průběh výuky? Celý příspěvek »