Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Archiv za Září 2009

Svoboda ve vzdělávání?

Jak často se ve škole bavíte o svobodě? A v jakém duchu? Považujete svobodu za chaos, za zpovykanost, za „cochcárnu“? Když děti dostanou svobodu, polezou po skříních? Vidíte, jak to dopadá, když tu svobodu dneska mají – co ve vaší výuce dělají? Anebo se u vás o svobodě mluví jako o cíli vaší výchovy dětí v dospělé lidi? Pochvalujete si sborově svobodu, kterou jste dostali s RVP, a vyvíjíte si pro výuku příležitosti, ve kterých naučíte děti se svobodou zacházet? Celý příspěvek »


Co nebo kdo je ten Ireneus?

Co nebo kdo je ten Ireneus?

Byl to pozoruhodný křesťanský myslitel, církevní otec z druhého století po Kristu. Je na něm něco zajímavého pro učitele a vzdělávání? Já myslím, že ano: Je zajímavý svou rozporuplností. Pro dobro věci udělal výběr „učiva“ a výběr „pravd“, které musejí být pro všecky povinné. A cestu člověka od stvoření po spasení představoval jako dospívání.

A čím by tohle mohlo nás jako učitele zajímat? Jak nám to pomůže naplnit své ŠVP? Možná nám to nepodá hrst plnou „metůdek“, ale třebas se můžeme naučit na výuku hledět z takového pohledu, který nám uvolní pouta na rukou i v mysli… Celý příspěvek »


Matkou moudrosti je porovnávání.

Matkou moudrosti není opakování, jak nám často opakují, nýbrž porovnávání. Opakování může být otcem paměti, i když bezduché opakování má paměť jen mělkou a krátkou. Skutečné opakování by se mělo podobat spíše přežvykování – sousto poznání se poněkud prožvýká, pak jde do hloubi, ale brzy se znovu vrátí a přežvykováním dál zpracuje v látku schopnou nás vyživit.
Dobře zapamatovaná data ve škole jsou ta, která se z hloubi vynořují už zároveň obalena souvislostmi.
Například. víme-li, že K.H. Mácha opěvá v Máji otcovraha, bylo by dobré si to pamatovat v souvislosti s tím, že do té role se jeho Vilém dostal nevědomky, nemilosrdným a vůči člověku chladným osudem, tedy že jako jednotlivec je člověk vydán na milost a nemilost silnějším mocnostem, než je jeho vůle. A tato znalost by se měla dalším opakováním obohatit – ve styku s jinými poznatky – o to, jak se v romantismu člověk cítil být utlačován a manipulován normami tehdejší šosácké a úzkoprsé společnosti .

Porovnávání však jde – ve srovnání s opakováním – jinam, a to rovnou směrem vzhůru, k mozku. Mají však společné to, že jde o přemítání: objekt svého pozorování nebo uvažování si předhazujeme před duševním nebo skutečným zrakem, abychom mu lépe porozuměli.
Když porovnáváme, nejenom popisujeme jedno a pak druhé (to ještě není porovnání). Hlavně musíme k sobě dávat to, co mají porovnávané věci shodné či podobné, a co mají odlišné! (V české škole málo slyšíme zadání typu „Porovnejte A a B a uveďte, v čem se shodují a liší.“
Ale proč máme k sobě dávat, v čem se věci shodují? Abychom zjistili OBECNĚJŠÍ pojem, který nad nimi stojí. Tak budeme vědět, co pod co patří, co je případ čeho jiného. A ty odlišné rysy? Ty nás ujišťují, zda opravdu jsou ty dvě věci ze stejného hnízda, anebo zda už o nich máme uvažovat jako o dvou zcela cizích objektech.
Porovnávání nás tak vede ke vzniku pojmů, vyšších a obecnějších kategorií. Jak spolu věci v našem životě a světě souvisejí, to pochopíme právě díky tomu, že umíme v nich zahlédnout a hledat to, co mají společného. A to je základ myšlení a taky vzdělání.

Příště: A co s tím má co dělat Ireneus?