Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Svoboda ve vzdělávání?

Jak často se ve škole bavíte o svobodě? A v jakém duchu? Považujete svobodu za chaos, za zpovykanost, za „cochcárnu“? Když děti dostanou svobodu, polezou po skříních? Vidíte, jak to dopadá, když tu svobodu dneska mají – co ve vaší výuce dělají? Anebo se u vás o svobodě mluví jako o cíli vaší výchovy dětí v dospělé lidi? Pochvalujete si sborově svobodu, kterou jste dostali s RVP, a vyvíjíte si pro výuku příležitosti, ve kterých naučíte děti se svobodou zacházet?

Minule jsem napsal, že moudrý člověk porovnává, a ne jenom opakuje, co říkají starci, a tak porovnáme chaos a svobodu, a snažíme se najít i to, čím se navzájem liší:

V chaosu nevidí dítě pro nic pevné místo ani řád, neví, co je čí povinnost a kdo za co zodpovídá. To co se ve škole děje, se mění nepředvídatelně a beze smyslu. Děti se rozhodují se pod vlivem náhody, doma mají vzor rozhodování podle reklamy, bez hlubších souvislostí. A tak jsou následky málo očekávatelné, a překvapují žáka tím, že obvykle jsou vlastně zlé. Dokazuje se jim tím, že škola je zlá.

Svoboda by pro žáka znamenala, že si může udržet sebeúctu, že mu ji nevezme náhoda, zmatek ani cizí zlá vůle. Je to svoboda od nevypočitatelného ponížení ze strany spolužáka, školníka, učitele, i od neočekávatelné manipulace ze strany rodičů a učitelů.

Děti (a často i jejich rodiče nebo někteří učitelé) se potřebují naučit, že svoboda neexistuje bez zodpovědnosti. Nebudeme dětem dokola omílat, že ke svobodě a právům patří i povinnosti – tím je znechucujeme a ženeme do vzdoru. Musíme provoz výuky a školy vést tak, aby všichni věděli, z čeho budou mít radost, čeho mohou dosáhnout a čí uznání získají. Ale taky za co zodpovídají a „co si vylížou“, když si svou zodpovědnost neuvědomí a podle ní jednat nebudou. Z nepřinesených pomůcek se žák nemůže „vylízat“ nějakou výmluvou nebo falešným papírkem od rodičů… Důvody můžeme přijmout, ať jsou pravdivé, nebo jakkoliv podezřelé – ale následky nastanou: bez náčiní k rýsování nemůžeš s námi ostatními bohužel zpracovávat tenhle zajímavý projekt „návrh školního bazénu“, a budeš tedy dnes jen propočítávat množství potřebných dlaždiček při různé velikosti bazénu podle vzorce, který si pro výpočet musíš sám vyvodit. Když to neuděláš, nepřipojíš se k naší práci ani zítra, a budeš jenom cvičit výpočet objemu vody v bazénu. Bohužel ten, kdo se práce na projektu neúčastnil, s námi nemůže jít návrh prověřovat výzkumem ve Vodním světě v nedalekém krajském městě…

Slyším ty námitky, jak by takové souvislosti v provozu výuky znamenaly nepřekonatelné potíže: co když se někdo utopí, co když rodiče si budou stěžovat, atd. Když na ně neumíme dát odpověď a ani si ji nevypracujeme jako strategii v ŠVP, pak nebudeme takto děti vychovávat a svobodné pracující občany prostě v důchodu kolem sebe mít nebudeme…

Pro výchovu ke svobodě je nezbytné dávat dětem co nejčastěji možnost volby. Aby se učily, že svoboda znamená, že si člověk může – ale podle svého nejlepšího vědomí a svědomí! – vybrat to, co považuje za nejlepší. Nemůžeme učit děti, aby za sebe nechávaly věčně rozhodovat rodiče, učitele, pak vůdce party, pak ústřední výbor a nakonec Vůdce národa. Protože následky si vždy ponesou sami, a žádní „to oni!“.

Sovoda volby se dá realizovat (nejenom cvičit!) každý den: témata, úlohy, kritéria kvality výkonu – to vše si děti mohou v dobře řízené a připravené výuce vybírat. Znamená to ovšem, že učitel vidí ty možné varianty, že má připraveníé materiály, že dovede nabídnout repertoár možností (a ne cokoliv si dětivyvzpomenou), aby to vůbec zvládl. Ale také to znamená, že výuka nebude „od chytrého učitele k hloupým žákům“, protože na zvoleném tématu, postupu budou žáci muset tvořivě zapracovat, upřesnit téma a kritéria a dovyvinout si postupy. Tím se ovšem učí myslit, jednat a učit se…

Pochopitelně se dá namítnout, že právě pro tohle nemáme u nás ve škole podmínky – pravda. Nemáme. Ale aspoň víme přesně, co bychom potřebovali my i žáci, co máme prosazovat, jak odůvodnit své žádosti, návrhy a protesty. A když to tak přesně máme promyšlené, možná nás spíše napadne, kterými kroky začít, čeho dosáhnout i za ztížených podmínek, a nenechat se otrávit tím, že MŠMT zase zrušilo celý komplexní projekt profesního růstu učitele a jeho platu, a že ho radši rozdrobí v malé projekty, ve kterých se bude práce vedoucích i toky peněz mnohem hůře kontrolovat.

Možná můeme začít přemýšlením o svobodě slova ve své výuce.

Aby člověk uměl rozhodovat co nejlépe – podle svého vědomí a svědomí – musí své vědomí mít – tedy hodně se dozvědět a promyslit, a musí se naučit svému svědomí naslouchat. To je důvod, proč svobodná společnost nemůže být tam, kde není vzdělaný lid!

Svoboda slova je kamenem v základech svobodné společnosti. To ovšem souvisí s myšlením a vzděláváním: Slova (rozumí se i věty a celé promluvy…) je nutné se naučit poctivě a spravedlivě používat, abychom rozuměli, co se ve společnosti děje, a dovedli se k tomu vyjádřit a spolu s druhými to ovlivňovat. Máme-li myslit a jednat svobodně, potřebujeme si dobře rozumět. Máme-li si všichni rozumět, musíme se všichni dobře vyjadřovat. Nebo aspoň rozhodující většina národa… Nejlépe se tomu naučit včas, už ve škole.

Je velký výkon vzdělaného člověka, když umí vyjádřit přesně to, co má na mysli, a ne jenom nějaké obecně povšechné sdělení, které si leckdo vyloží chybně a pak se pohádají nebo si natropí škodu. Ani říct o někom jen tak něco „jako v tom smyslu, že…“, a pak nechat druhé, aby nařčeného odsuzovali bez soudu. Ani nenechávejme druhé, aby si myslili, že svoboda je právo plácat cokoliv nebo i lhát. Pletou si pojmy, plácání je hloupost, ne svoboda.

Je výborný projev vzdělanosti, když umíme porozumět cizímu sdělení co nejblíže tomu, jak bylo míněno, a ne rozumět jen „po svém“ nebo rovnou osočit ze špatnosti. Ani se nemáme nechat vehnat pomluvou nebo „neprůkazným nařčením“ do nějakého nespravedlivého rozumění. Umíme si ponechávat svobodu k pochybování a k ověřování cizích tvrzení?

Někdy lidé do cizích poctivých sdělení vnášejí své osobní zkreslující nároky:

Například čtu-li zprávu, že lékaři zjišťují, zda je možné vyvinout očkování proti Alzheimerově chorobě, to ještě neznamená, že půjdu do lékárny a budu zuřit, že ten lék nemají na skladě – i když bych ho už moc rád dal někomu blízkému, kdo by to tolik potřeboval.

Ve školství zažíváme i opačné případy než „přání otcem myšlenky“ – „strach má velké oči“. Když se připravoval ten Standard profese učitele, v diskusích bylo slyšet, jak jeho prvotní návrh učitelé čtou jako ohrožení – „určitě nás tím Standardem budou měřit a vyhazovat z práce…“ Své pochyby o své kompetentnosti a své neblahé zkušenosti s neschopnými posuzovateli mnozí učitelé rovnou vkládali do čteného textu, přestože o pár řádek dál bylo vysvětlení, jak se bude používat. Pak diskutovali o těch zkušenostech, a nikoli o tom, co jim v různých variantách navrhoval k prodiskutování text Standardu…

Takovým přístupům se vzdělaný člověk dovede vědomě bránit, i když i jeho podvědomě popadají. Ale musel ho tomu někdo naučit: děti jsou od přírody důvěřivé, spontánní, a kontrole nad sebou a svým rozuměním se teprve učí – od nás starých. A naučí se tomu tak dobře, jak my sami to umíme. Ještě že máme ve školách učitele, kteří tohle umějí lépe než my laici. Anebo si tam takové učitele musíme najmout! Musíme se tedy snažit, aby vláda dala na vzdělání tolik peněz, že se ve školách naprostá většina dětí a budoucích občanů naučí vyjadřovat se a rozumět tak dobře, že bude jen velmi těžké na veřejnosti bulíkovat lidi, zalhávat a švindlovat, nebo se protlačovat do funkcí záměrným popouzením jedněch proti druhým – však to vidíme denně na politické scéně.

Co v té věci dělat, o tom příště.


    nikdo zatím nehodnotil

3 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Moc pěkně jsi to Ondro napsal, díky. Je to radost číst a po celou dobu jsem souhlasně pokyvoval hlavou. Ale jen do té doby, když jsem si připoměl skutečnou realitu našeho současného života. Před 20 lety jsme dostali šanci žít svobodně a věřili jsme (troufám si říci že skoro všichni) že tuto šanci tentokrát využijeme. Ale jaká je realita po 20 letech?
    Stačí jen chvíli poslouchat poslední zprávy. Poslanci jsou korumpováni milionem, aby hlasovali proti potřebným zákonům. Prezident nerespektuje zákony a odmítá podpepsat to co již schválil Parlament i Senát, představitelé univerity jsou plagiátoři a na svoji obranu si vymýšlejí dětinská vysvětlení, kterým nevěří ani poslední uklizečka na tomto ústavě. To je výběr zpráv, které jsem před chvílí vyslechl. V tomhle prostředí žijí naši žáci a studenti, jejich rodiče a celá naše společnost. To jsou příklady a vzory, které média popisují a našim lidem předkládají. Ve světle těchto denně se odvíjejích událostí je veškeré naše kantorské snažení a energie vydávaná směrem k mladým lidem k smíchu a slouží nejen jim , ale většině dospělých k pobavení.
    Je tato svoboda tím za co před 20 léty studenti, za podpory celého národa, bojovali? Kde jsou ideály, na kterých se rodila tato společnost? Je mi z toho úzko a jen těžko hledám víru a naději, kterou se nám snažil dodat při své víkendové návštěvě papež. Amen !

  2. avatar

    Já si, Oldřichu, taky dělám starosti - vůbec mě ten chaos nahoře namísto svobody netěší, a myslím, že ho máme nahoře proto, že ho máme i dole. Ale snažil jsem se vysvětlit, že ten neřád právě svoboda není - neměli bychom neřádu říkat svoboda, abychom o to hezké a dobré slovo svoboda nepřišli stejně, jako nám komunismus ukradl slova angažovanost, kritika a spoustu dalších.
    A snažil jsem se navrhnout, co můžeme dělat, dokud máme nějaké síly, aby se ten chaos aspoň v dalších generacích nezvyšoval. TGM chtěl 50 let na vystavění občanské společnosti, ale to víme, že byl optimista! Mojžíš vodil lid svůj po poušti 40 let, dokud nevymřeli staří, co byli naučení na egyptské hrnce plné masa a otroctví. A sám do zaslíbené země nevešel, protože taky pocházel z Egypta. Tak jak bychom mohli po dvaceti letech mít pořádek a svobodu, když je to v nás jako v koze? A samozřejmě ty nové lumpárny se přidávají ke starým, konzumismus a komunismus ruku v ruce. Nemůžu si pomoct: jediná cesta ven je výchova dětí, a k tomu asi docela dost potřebujeme spolupráci aspoň mezi těmi vychovateli (učiteli a rodiči), kteří si tohle uvědomují.
    Je taky dost světlých stránek dneška, na to nezapomínej: svoboda cestovat prostě ovlivňuje myšlení a jednání směrem ke svobodě, i když v cizině poznají vedle dobrých věcí taky leccos špatného. Ale sám fakt, že se můžeš sebrat a někam odejet a tam být a zase se vrátit, to je moc slavná věc! Ale samospádem se svoboda nezachrání - právě proto píšu o tom pěstování zodpovědnosti ve škole. Jenomže aby mohl člověk brát zodpovědnost na svá bedra (jestlipak děti vědí, kde mají bedra?), musí mít pravomoci a práva a taky dovednost rozhodovat se a měnit věci kolem sebe. To je ta SUBSIDIARITA, která se u nás moc nedaří. Já jsem pro to, aby si města a místa víc rozhodovala i o daních - aby mohli lidi říct "My nedáme daně na vaše auťáky nebo vaše žebrácké třicetikoruny u lékaře, páni nahoře, ale my tutéž částku odvedeme do školství našeho okresu!" Ale to málokdo požaduje a vůbec nikdo neschvaluje. I na tohle se teprve musíme dovychovat.
    Právě proto, že máme tak nesvobodné poměry, usuzuju, že nemáme dobré vzdělání - i když se českou vzdělaností tolik lidí pyšní.

  3. avatar

    Napadá mě, že i to, že se se dozvídáme o tom, že existuje plagiátorství, že si lidé ťukají na čelo a již poměrně hlasitě protestují proti tomu, co se děje v politice, že hooodně lidí nebere již pana Klause vážně, je důkazem jakési svobody. Bylo by to možné takto veřejně psát před 20-ti lety? Nebylo a sláva, že to je možné. Myslím si, že jsme asi byli hodně naivní, když jsme si mysleli, že projdeme uúskalími svobody a demokracie bez projevů, které se právě projevují. Je ale sympatické, že již po 20-ti letech vznikají rozsáhlé iniciativy, které se bouří. Mám dojem, že je skvělé to, že nemusíme v tomto žít 50 let, ale to zrychlování doby přispívá i k tomu, že prostě je před námi krok dále. Kam, to je otázka a hledání. Každopádně mi je sympatické, že se o tom mluví a hledá se. Podporujme to i těmi kroky, že se zde k tomu budeme vyjadřovat a provazovat to s tím, jak mohou v tomto úsilí pomoci učitelé a třeba i portál.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.