Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Kvalitní články, metody a diskuse pro učitele

Kvalita příspěvků na portálu rvp a kdekoliv jinde myslím nezáleží jenom na tom, jak výborný je autor. Adresáti jsou stejně důležití. Zatímco pár schopných autorů může psát jak pámbu, publikum nebude jejich psaní o výuce a žácích považovat za užitečné, za použitelné, protože milí čtenáři prostě příliš často nejsou (prozatím) s to takové psaní přečíst.

Abychom si mohli číst o moderních přístupech ke vzdělávání a poučili se o výborných – účinných metodách výuky, nesmí nám v hlavě znít „tohle by u nás nešlo“ a ani přitom nevědět, že by to nešlo právě kvůli nám samým! Kvůli naší neochotě a strachu dělat něco jinak než dosavad a než jak to dělají „všichni“. Obvykle se dobrá hodina, projekt, program nedá převzít od někoho, komu dobře fungovala, a to mj. proto, že jeho žáci buď jsou naučení pracovat moderněji – například se podělit bez podvádění a flákání o společný úkol, anebo jsme ty své tak pracovat zatím neučili, takže nové metody selžou. Musejí selhat, protože jsme přeskočili skutečnou výuku: každý nový postup, kterým mají žáci pracovat, je přece musíme vyučovat, „metodu“ nemůžeme „použít“, ale musíme jí třídu naučit. A to trvá většinou dlouho (pokud výukou nerozumíme „řeknu jim to, a ať si ti zapíšou“). A ovšem od nás jako učitelů nový cíl, nová metoda požaduje také to, abychom tomu opravdu do hloubky porozuměli: jaktože k porozumění smyslu báje nestačí, že žák převypráví celý příběh i s podrobnostmi? „Proč mám děti nutit do něčeho, co jim tolik nejde – totiž aby vyhmátli postatu děje? A co vůbec ta podstata je?  A přece si každý může vyložit báji, jak chce!“ Staré představy o tom, co je to umět… Před asi patnácti lety (bože!) jsem začal na kursech učit učitele, aby se přinutili si ke každému školnímu „žák umí…“ říct více: co všecko žák umí, když umí – Pythagorovu větu, slovní druhy, nahožábré? A jak ztuha to většině z nás jde! Jaké zastydlé školní znalosti obvykle uvádíme. „Rozliší přeponu a odvěsnu, zařadí příslovce mezi neohebné a jánevímsám koho mezi nahožábré“.

Ovšem druhý důvod, proč někdo považuje příspěvky na portálu rvp za slabé, může být v tom, že třeba mnohé slabé jsou, ne? A nemusí to být tím, že jejich autor neumí vyučovat nebo psát. Domnívám se, že podvědomě spousta učitelů hledá něco, co jeho žáky vytrhne z režimu, do kterého je škola, rodina a celá společnost uvrhla: do netečné, ochablé otrávenosti, případně přímo do odpírání vzdělanosti. A takových převratných přístupů je v celém světě málo! Já věřím na to, že k tomu, aby učitel získal pro učení žáka odpírače, musí učitel jít o mnoho pater hlouběji do žákovy podstaty, do jeho osobního zázemí: teď jsem četl v časopise pro gramotnost dospívající mládeže, že jim zkoušejí nejen dovolit ve škole mluvit „po jejich“, tedy „afroamerickou nářeční angličtinou“, ale že učitelé zkoušejí, jak by se v této jejich podivuhodné ne-angličtině mohli dobírat vyššícho poznání, vylepšovat své zkoumání a chápání světa. Kulturní hráz mezi vzdělanými a zaměstnatelnými bílými a spontánními a nepodrobenými černými z ghett je tak vysoká, že přes ni chudáka žáka nepřetáhnete, musíte s kulturou a vzděláním jít za ním, do jeho světa.

A příspěvky na portále, které takovému učiteli toužícímu po něčem, co by fakt konečně zabralo a přitom to taky žáky naučilo, neslibují záchranu, bude učitel v nouzi nutně považovat za slabé.My jsme sice dvě stě let nezaháněli černé do ghetta, ale když se rozhlédneme, uvidíme, že na barvě pleti tolik nezáleží. Děti z rodin kulturně nepodnětných – chudých, nevzdělaných – jsou na tom v podstatě, i když ne v té míře jako u bývalých otroků, podobně.

Nedá se nic dělat, článek, učebnice, metodická knížka, webová stránka a diskuse – to všecko jsou jenom malé pomůcky, které musí v rukou držet někdo, v jehož mozku a srdci pokračuje to, na čem je metoda postavena, a musí to v jeho mozku a srdci pokračovat v plné šíři a do hloubky. Můžete ukazovat žákům metodu „čtení s myšlením nahlas“, ale oni zaberou (zprvu aspoň někteří) jenom tehdy, když to vaše myšlení bude opravdu úžasné, takový úžas bude budit, že zbytky zvídavosti v žákovi zatouží po tom, aby to taky uměl. Když z učitele na žáky bude čišet zkušenost, zvídavost, odvaha nevědět a ptát se i dovednost společně nacházet souvislosti, vyvozovat závěry, dávat odpovědi a nabízet nové otázky, před kterými se žák neotřese nechutí, nýbrž zvědavostí.

A kde se tomuhle může učitel naučit? Jak by se toho dalo dosáhnout i dříve, než do moudrosti zestárneme  (- s rizikem, že vývoj vezme faleš a my zůstaneme hnidopichy, školomety, kontrolory a odříkávateli látky až dlouho přes důchod…)? Já jsem přesvědčen, a ta léta kursů mi to potrvzují, že rozvoj učitelovy profesionality se dá dělat jedině v dlouhodobém osobním vzdělávání. Ani jezdit na roční kurs nestačí – potřebujeme potom ještě kouče, zkušenější a vyškolené kolegy, kteří nás osobně provedou, dále kolegy, s nimiž otevřeně a bez závisti, strachu a ješitnosti probíráme své pokusy a omyly i svá zlepšení.  A to byl ten velký, propojený projekt Standardu učitele, v němž by výčet kvalit byl propojen s profesním vzdlěáváním a to zase s platovým růstem. A kam že se to celé podělo? Oddělené údy jednoho celku se budou leda mrskat jako ještěrčí ocásek, ale nepoběží. Zato však shltnou spoustu evropských (tedy našich) peněz…

Kvalita čehokoliv, i kvalita výuky i metodického portálu, není nikdy dána jednou stranou, ale je možná jenom jako souhlas zainteresovaných, o kterém žádná komise, žádné odbory ani žádná pokusná pedagogická komora nehlasovala, nýbrž ke kterému se  společně dobírali prováděním (sebe)řízené praxe. K tomu by ovšem bylo potřeba takových propojení mezi tvůrci školské politiky nebo profesní přípravy učitelů a mezi konkrétní školou se žáky a učiteli, jaká před sto lety zaváděl třeba John Dewey  – laboratorní školy, a fakulty se studiem vystavěným na soustavné probíhajícípraxi studentů, a ústavy, jejichž úkolem je vyvinout projekty, programy a koncepce nikoli „státně všobecné a maturitně závazné“, nýbrž určené nejprve přímo ke zlepšení stavu vzdělávání v určitém místě, v určitém oboru vzdělávání, v určitém maléru. A z takových pokusných škol se pak odvinou obecnější poznakty a přístupy.

Ovšem to by u nás nešlo. My přece máme tohle už dávno za sebou a dnes máme pedagogickou vědu na vysoké úrovni (z níž dolů na mravence vidí jen někteří učenci).


    nikdo zatím nehodnotil

Jeden komentář k příspěvku

  1. avatar

    Dobrý den.
    Přesně jste popsal co cítím i já. Ale jak tuto skutečnost alespoň trošku ovlivnit? Asi to je a bude nekonečná cesta. Avšak nevadí, je jen nutné po ní jít.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.