Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Vševěd model 1890

Líbí se mi, co Oldřich Suchoradský na blogu Děd vševěd píše o vševědech ve škole.

Myslím, že jsou jich dva modely: „Vševěd Model 1890″ a „Vševěd Model 2009″. Pochybnosti žákům ani sobě nedovoluje ten model starší, 1890, který již pomalu vybíhá (ale dosud ho fakulty vyrábějí – nikoli však už jako svůj výstavní typ, ale spíše jim z linky sjede, když se do rukou montérů dostanou součástky, které se nedají použít variabilně). Takový Vševěd model 1890 snáší jediný typ zacházení: musí dostat správnou odpověď, anebo ji sám vydá. Může podat soustavný výklad, ale nemůžete po něm žádat, aby odpovídal na otevřené otázky, aby se zabýval problémy, které nemají řešení, nebo aby vysvětlovat něco dětem, které nejsou jako on.

Novější Model 2009 se daří na fakultě vytvářet, když ze středních škol (a připraveni ze základek) přijdou na pedagogickou fakultu mladí lidé, ve kterých už jsou součástky flexibilní, programovatelné. Je to jako s diodami a s procesory: dioda se hodí na jediné místo, musí mít své napětí, a svítí jediným způsobem, přičemž upravuje proud také jediným způsobem (někdo mě jistě opravíte, já nejsem Model 1890 na diody, ale vy, kteří jste Model 2009, ty mé omyly snesete, když víte, že zrovna nestavím rádio…). Procesor naučíte spoustě programů a on pak dělá velmi různé úkony. Ovšem pokud u linky na fakultě pracuje většina modelů 1890, stejně se jim ten modernější model 2009 moc nezdaří, špatně to pak jezdí.

Ty nezralé osobnosti, prototypy, které se ještě nestaly Vševědem 1890, i když k tomu mají náběh od dětství (plakaly, když kolem míjelo auto s nedovřeným kufrem, sekýrovaly své sourozence a spolužačky, požadovaly ve škole zadání s jedinou správnou odpovědí a měly tužky srovnané podle barev a délky), se i na fakultě ještě mohou mnohému naučit a stát se flexibilnějšími – hlavně díky styku s malými dětmi ve třídách – na praxi. Když má fakulta málo praxí, a když studentům odříkávají na přednáškách své moudrosti staré Modely 1890, stane se studentce či studentovi učitelství prototypu 1890, že jeho tendence být strážcem, a ne tvůrcem, se nedostane do konfrontace s dětskou naivitou a upřímností, s hloubkami dětské nevědomosti a s krásami toho, čeho všeho se dítě může dobrat samo. A ze studenta se stane učitel okřikovač, testovač, odučovač osnov, a škůdce vzdělanosti národa. Až bude politikem, prosadí jednotnou maturitu.

Kdežto pokud se prototypy 1890 i 2009 dostanou do třídy s malými dětmi dost často, a dáme jim čas, aby je pozorovaly, zkusily si s nimi jednat a učit se, mnozí přijdou na to, které zkostnatělé jistoty nejsou udržitelné. Studentka učitelství se od svých spolužáků ještě může dozvědět, že vlastně s dětmi mluví v samých podezíráních, výčitkách a ironiích: „Když jsem řekla zavřené penály, tak je asi nebudeme mít otevřené, viď, Týno?‟ nebo „Jak můžu vyučovat, když pořád hlučíte?‟ Až bude hotovým Modelem 1890, už kolem nebudou lidé ochotní jí radit, protože by do ní dostali stejný spr…k jako ty děti. Jedna studentka, jinak moc bystrá, napomenula své kolegyně na praxi, aby za odpovědi žákům neděkovaly. Kdopak ji k tomuhle názoru vedl? Cožpak nepěstujeme v dětech radost a vděk za to, že od ostatních dostáváme tolik zajímavých informací? Neukazujeme dětem, že můžeme poděkovat právě jim, když už neumíme děkovat Pánubohu, za to, že před nás postavily odlišný názor, vysvětlení, údaj, takže můžeme ten svůj porovnat a posoudit i vylepšit či utvrdit? Vždyť takové jednání a postoj budeme v nich chtít taky vypěstovat. Učitelka, která říká „Správně‟, nebo i jen „Dobře‟, je Vševěd Model 1890. A děti to vědí, a proto odpovídají „jak ona to chce‟ a vyhnou se samostatnému učení a dozvídání, protože ve třídě panuje atmosféra „ona to ale chce takhle…‟ Když bude učitelka říkat „Aha -‟, tak sice podporuje vznik dalších odpovědí, protože nepotvrzuje ani nevyvrací první z odpovědí ihned, ale nevytváří prostředí „komunity učících se‟ = my tady ve třídě jsme spolek, co se rád dozvídá a pomáháme si, abychom zvládali víc a víc… „Děkuju, a co si o tom myslíš ty, Péťo? Je to podobné, jako sis zapsal ty, Hynku? Děkuju… Povíme si, jestli se nám naše domněnky potvrdily, až si přečteme tenhle krátký text. Všímejte si, jestli v něm mluví jenom zvířátka…‟

Oldřich ve svém blogu přesně vystihl, že rutina je ve škole v určitých případech náležitá. Chápu, že to myslí tak, že rutina je dobrá na pravém místě: Řekl bych, že rutinním se musí stát dodržování předem dohodnutých pravidel, věcnost, disciplína v sledování cíle hodiny a logiky věci. Žvavé odbočky, exhibování, urputné zakousnutí do jediného (toho svého) názoru, to jsou běžné rysy diskuse, a kdyby jen mezi dětmi. Čím vševědnější a ješitnější jsme, jak stárneme, tím hůř se s námi debatuje, a tím víc záleží na tom, zda jsme už dříve do sebe vsákli rutinu solidní komunikace, rutinu demokratického vztahu ke kolegům i žákům. Osobní trable, povaha, to vše vždy do jednání bude zasahovat a různě to ovlivní, ale rutina slušnosti je určitá pojistka, že nebudeme křivdit, že nebudeme obsesivní či panovační nebo nedáme průchod rostoucí ješitnosti či hádavosti atp.

Čím jsme starší, tím víc toho pamatujeme, dokud ovšem nepřestáváme pamatovat. Pokud se u nás v národě věří na Vševědy Model 1890, znamená „pamatovat‟ také právo druhým radit a do všeho – kecat. Až se bude věřit na Vševědy Model 2009, budou pamětníci vyhledávaným pramenem informací a dobrých rad. Že „se na něco věří‟, znamená, že se to dělá víceméně rutinně. Tvořivost Vševěda 2009 neleží v nalévání znalostí na druhé, ale ve vytváření dobrých příležitostí, ve kterých se žák uchytí a nastartuje, popojede a vylepší svou jízdu vpřed. (Ukážete mi, v čem se mýlím?)


    nikdo zatím nehodnotil

2 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Fakulta mě vyráběla jako model Vševěd 1890. Ale moc jsem se jim nepovedla. Vzdoruji a hledám cesty, jak se stát modelem 2009. Někdy je to ovšem obtížné. Jednak jsou za ta léta některé věci pod kůží zažrané a druhak záleží na prostředí, ve kterém působíte. Máte -li kolem sebe převážně model 1890 a nemáte- li vyplněný pracovní sešit, připadáte si ztracená. Jsem proto ráda za rvp.cz, kde nacházím inspiraci a přízeň. Díky

  2. avatar

    Ondro, těší mne, že tě můj názor oslovil a vyburcoval tě k napsání tak zajímavého příspěvku. Moc dobře jsem si početl a mám pocit že oba víme o čem je tu řeč.

    Otázkou je, jak typy kreativních pedagogů v mladém věku vyhledávat, aby právě oni volili profesní dráhu učitelů. Další otázkou je jak k takovým studentům učitelství přistupovat, protože jsou-li na vysokých školách vedeny pedagogy -rutinéry, musí mezi nimi docházet zákonitě ke konfliktům a znám případy takových, kteří prostě z fakulty z těchto důvodů raději odešli.

    Pokračováním střetů je pak pozice kreativních učitelů (u tebe modely 2009) na školách. Kolegové je nesnášejí, protože jim závidí přízeň studentů a výsledky kterých se žáky dosahují a snaží se je ze školy "vyštípat". A když je nepodrží ředitel (což je ojedinělý přístup), většinou ze školy (a častěji i ze školství) odcházejí jinam, kde svoji kreativitu bez problémů uplatní. Za 40 let pedagogické práce mám příklady takových útěků několik. Ke škodě žáků a určitě i celé školy.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.