Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Necháme mládež myslit jen prakticky a doslovně?

Od řady učitelů slyším stesky, že žáci různého věku se nezajímají o „teorie‟, o myšlenky a domněnky, že nehledají za slovy nebo jevy nějaké další významy, ale že rovnou myslí na věcný prospěch, na bezprostřední efekt svého jednání. Mají proto potíže s pochopením pojmů v předmětech jako je občanská výchova, historie nebo literární výchova. Ale také klesá zájem žáků o předměty přírodovědné. Za pár let už nebudeme mít žádné učitele fyziky…

Je možné, že nové generace takové většinově jsou. Nevíme, jestli je to důsledek pragmatismu jejich porevolučních rodičů-podnikatelů i drobných salamistů (to nejsou mohamedáni, ale je to termín pro lidi, kteří nemíří daleko ani vysoko, ale koukají ukrojit pro sebe, co se zrovna ukrojit dá…). Možná je to jen důsledek dobové atmosféry prosycené reklamou, zisky a kšeftováním. Ale je také možné, že jak se zhroutily velké (a obvykle zlé) ideologie, vytratily se ze zorného pole i velké ideje, a bez nich se myslí jen při zemi. Nová ideologie – tržního mechanismu – v populárním pojetí moc velkých idejí taky neobsahuje, takže co by mohlo vést mladého člověka k chuti zabývat se spekulacemi o dosahování velkých cílů, ztrácet čas nereálnými hypotézami, badatelskými pokusy?

Mám pravdu? Anebo žáci volají „Pane učiteli, neříkejte nám to, nediktujte nám zápisky, my to chceme vybádat sami!‟

A přitom máme ve škole předměty, v nichž žák začíná poznávat obory, které badatelství velmi silně potřebují! Nejen fyziku vesmíru či jádra nebo historii předchůdců člověka, ale i běžnou biologii nebo i češtinu. Badatelské pojetí výuky dnes ve světě slaví úspěchy, protože dětem umožňuje, aby nebyly v hodině jen posluchači a zapisovači nebo zkoušenci. K tomu ovšem se dostanou jen žáci, ve kterých rodiče ani škola ještě neubili dětskou zvídavost. Žáci se ve výuce dobírají objevů, odhalují souvislosti, které sice byly už před nimi dávno prokázány, ale to moc nevadí – jednak děti o nich ještě ani neslyšely, jednak cenné je naučit se bádat, zkoumat, experimentovat, vyvozovat a objevovat. A pak asi jednou vynalezneme i věci, které zatím nikdo nezná – třebas sirup na chytrost nebo odstraňovač zašlápnutých žvýkaček.

Není snadné si převrátit naruby tradiční učivo předmětu, aby se stalo badatelským a přestalo být jen „paměťově-přeříkávačským‟ (pro češtináře nabízím trénink na gramatickém jevu „vid slovesný‟, pro fyzikáře třebas jev popsaný Archimédovým zákonem). Na objevování některých jevů škole nestačí peníze (nemá elektronový mikroskop, ani urychlovač částic), a tak se některé informace musejí prostě „říct‟ nebo přečíst. Ale i ty mohou být podávány k úvaze, když už žáci nemůžou provádět důkazy. Zato v jiném učivu by důkazy získávat mohli a měli.

Že voda mrzne při teplotě pod nulou, to je trochu nudná učební látka, když to všichni víme a vidíme. Ale že v určitých podmínkách může dříve zmrznout voda, která prošla varem, než voda vystydlá, to je moc divné a stálo by to za úvahu a pokus. Možná, že se prvním krokem k takovému stylu výuky a učení stane četba beletrie:

Horká voda v žádném případě nemůže zmrznout dříve než studená, protože nejprve musí vychladnout, a teprve poté může krystalizovat. V tom okamžiku je však voda původně chladná dávno pevným ledem!“
„Ale horká zmrzlina ztuhne v ledničce dřív, než napřed vychladlá,“ prohlásila Tereza nevzrušeně, jako by jen opakovala všeobecně známý poznatek.

To se píše v knize Plus Minus Max od Jiřího Macouna (vydal nyní Portál).

Navrhuji číst sobě i se žáky takovou krásnou literaturu – pro mládež ovšem. Právě knížky o bádání a vědě. Soupis knížek pro mládež vhodných ke čtení v předmětech postupně doplňuji na webu Kritického myšlení (http://www.kritickemysleni.cz/aktuality_show.php?co=358)

To by snad mohlo učiteli a žákovi pomoct, aby se začal dívat na látku svého předmětu jako na něco atraktivního nejen pro vysokoškolsky vzdělaného odborníka, ale i pro pubertálního žáka.

Některé tituly populárně vysvětlují odborné, vědecké poznatky o světě, ale jiné jsou skutečně napínavé nebo veselé příběhy, v jejichž rozvoji a řešení hraje přírodovědné nebo historické poznání velkou roli. (Vzpomeňte na Chemické příběhy Sherlocka Holmese…)

Knížka Jiřího Macouna Plus Minus Max je už třetí knížkou v řadě o chlapci v osmé třídě, který se s partou spolužáků a spolužaček dostává do všelijak zapeklitých situací vlivem toho, že nad věcmi přemýšlí a s nimi zachází jako badatel. Jeho vynálezy mívají povahu klukovských fantazií, avšak dotažených až k odbornými informacím a znalosti principů. Někdy z fyziky, jindy z chemie a také z biologie rostlin. Výsledky jeho bádání pak dovedou pořádně zamotat situaci.

Dovedu si představit, že se češtinář a fyzikář domluví, že ve vhodnou dobu zapojí do své výuky ukázky, úlohy a výklady, které budou knížku takového druhu využívat – jak k látce ve fyzice či chemii, tak k látce v literární výchově a slohu. S učitelem fyziky by se žák měl domluvit, o tom který fyzikální jev by žákovi stál za vlastní tvořivé psaní – nějaké „neuvěřitelné‟ příhody, a kde bude hranice uvěřitelného a nemožného. S češtinářem by se mohl domluvit, jaké požadavky na sloh tím naplní, a jakou kvalitu jazykovou by práce měla mít.

Aby se žákova mysl naučila, že nejen získávání věcí – konzum, ale i rozvíjení myšlenek má cenu a je příjemné, potřebuje se pohybovat v prostředí, kde se s myšlenkami pracuje, kde jsou sdíleny a obdivovány. Čtení, když se mu naučíme a provozujeme ho se žáky, je k tomu velmi vhodné. S myšlenkami se pak snadněji svezou ho hloubky trvalé paměti i znalosti, na nichž si Češi tolik zakládají, že se kvůli nim někdy ve škole myšlenka po celý rok ani nemihne.


    nikdo zatím nehodnotil

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.