Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Průprava a umění číst

Kolegyně Kovaříková vedle na webu píše o určité řekl bych „mezeře“ mezi postupy, které se dají s dětmi provozovat ve výuce, a mezi tím, co dělá mozek dobře čtoucího a chápajícího člověka. Má tam moc užitečné postřehy z praxe i ze školení. Obávám se, že někteří učitelé si vážně ztotožňují ty nácviky se skutečným výkonem čtenáře. A pak je mrzí, že ta práce dětí vypadá jaksi mechanicky, nebo že děti udělají cvičení, ale stejně si nevědí rady se složitějším sdělením… Asi to známe z moha vyučovacích předmětů:
Není to podobné jako v gramatice, když žák udělá celkem správně kdejaké cvíčko, doplňovačku na i/y, diktát – a ve slohu má pořád tisíc hrubek? Nebo v matematice, když se dřou sloupečky a pak trojčlenka nebo co, a nakonec doma kupujou dlaždičky na koupelnu odhadem na celé balíky a těch jim pak zbude 9?

Ono se to v příručkách a vlastně ani v kursu nedá dost dobře předvést: Příručky jsou prostě odtržené od konání toho, o čem píšou. Čtete je někde, a máte to pak konat jinde. A kurs je jen pár desítek hodin, a nikoli denodenní průprava po celý roka a devět let, že.

Ale my v skutečném růstu, rozvoji čtenářství a myšlení nejprve  potřebujeme jako jednotlivec číst něco hodně zajímavého, v čem se ale objeví  určitý úsek tak složitý, že se potřebujeme dostat hlouběji pod povrch slov a vět. A teprve kvůli takové četbě a kvůli napínavému či užitečnému obsahu toho textu pak má smysl  se učit různé postupy – ty ale nejsou tím, co budeme dělat, až budeme naučení! Díky těm „metodám“ nebo strategiím čtenářským (jako je shrnování, kladení otázek, předvídání, vysvětlování (si) slov a spojení slov) se teprve staneme zběhlejšími a zkušenějšími, abychom mohli dobře provádět opravdové čtení a chápání.

Zase příklad: Kdysi byl mistr světa ve skoku vysokém Valerij Brumel, sovětský borec… Fakt dobrý, myslím tak v 1962-65, a pak byl trenérem. A on učil mladé skokany skákat z garáže dolů (to víte, Rusko). Tím jim posiloval ten pohyb stehenního svalu, a podvědomí těch skokanů si pak obrátilo sled těch reakcí a uměli skákat nahoru. No, nevím zda je to pravda v sportu, ale v rozumu asi to jde: cvičíme si myšlení různými hrami, kousky, hádankami, porovnáváním stejného a různého (Vennovy diagramy), seřazováním údajů v článku do pyramidy podle nosnoti pojmu nebo myšlenky, mapami atd. Ale to není cíl, takto moudrost a čtenářství opravdu nevypadá – děti uvidí ne v těch cvičeních, ale ve „vážném hovoru o literárním díle“, které spolu čtou, jak to paní učitelce moudře myslí, co jí táhne hlavou, kde si uvědomuje, čemu ještě nerozumí, a na co  zaměřuje svůj zájem kvůli své zkušenosti, kvůli své práci, kvůli tomu, že ji právě to těší atd. A učí se tak metakongici o svém vlastním vnímání čteného, a zase se to nejprve učí výslovně, nahlas. Ale čím víc to umějí, tím víc se to má zažírat do povědomí – a pak už ten čtenář jede „na vlastní motor“, bez berlí a bez postrkování. A některé postupy si uchovám, naschvál, protože mi pomáhají: napříkald když nerozumím něčí větě, přečtu si ji polohlasně – a ejhle, vidím, jak které slovo k čemu patří, anebo že opravdu v tom není kusa rozumu…
Na to ale je ve škole potřeba hodně času, a taky učitelovy ochoty ukázat sebe sama jako hledače porozumění spíše než jako držitele vědění. Rozvoj opravdového myšlení je pomalý, u někoho až velmi pomalý, ale nepomůžeme mu, když mu namísto prpravy k myšlení a chápání dáme školu plnou učené informovanosti. Znalosti bez myšlení ubíjejí rozum jedince, myšlení bez znalostí ubíjí rozum v národě.


    nikdo zatím nehodnotil

Jeden komentář k příspěvku

  1. avatar

    Dobrý den, děkuji Vám i kolegyni Kovaříkové za dokreslení obrazu - právě procházím kurzem RWCT.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.