Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Jak pěstovat učitele

Možná se to má nazvat „Jak chovat učitele“? Protože mě tuhle bioložka napomenula, že pěstuje se obilí a chová… ehm, to se nehodí. Tak učitele pěstujme.

V komentáři k blogu Oldřicha Suchoradského jsem nakousl, že máme v rukou výběr budoucích uchazečů o povolání učitele. Že se některé holčičky už v první třídě chovají jako budoucí učitelky, je hezké, ale není to zrovna ono: když se na ně podíváte, ony nehodlají vyučovat, ale kontrolovat.

Takových už ve školství je dost, zejména v řízení resortu, ale i ve třídách. Ale možná že jim ukážeme, co je to opravdu, to vyučování, a možná budeme umět ukázat krásy učitelství i klukům?

Co asi nestačí, když děti vidí, je nezištná obětavost. Tu sami od sebe napodobovat nějak nechtějí. Máme ji ovšem provozovat, ale nespoléhejme, že díky tomu se budou na učitelské fakulty hlásit důvtipní, vstřícní a tvořiví mladí lidé.

Takoví mezi našimi žáky potřebují vidět něco jiného:

a) že ve vyučování někdo uplatňuje svůj intelekt stále lépe a účinněji, takže získává obdiv a úctu,

b) že je ve škole a ve výuce možné něco překvapivého  vytvářet  i úspěšně to uplatnit, takže vznikají nové dobře fungující věci: postupy, knížky a weby, a hlavně šikovní mladí lidé

c) že při výuce druhých se člověk sám moc naučí a že si užije radostí, takže je sám se sebou spokojený!

Asi sami navrhnete i další věci, které by bystrého žáka s trochou dobrého vychování z rodiny a s vnímavou a zvídavou povahou mohly zlákat, aby se přes všecky překážky, které mu učitelská fakulta a pak zaměstnavatel naklade, chtěl stát učitelem dětí.

A jak to máme dětem ukazovat:

ad a) „uplatnění intelektu“: nebudeme jim ukazovat, že máme moc je přimět vyplňovat nudná cvíčka, která nedávají lidský smysl, ani že je donutíme opakovat definice a fráze s „literatury v kostce“, ale ukážeme jim, jak jsme přemýšleli nad tím, co by bylo dobré vědět a čemu rozumět například o stavbě věty a volbě slov, nebo o dopravě v krajině nebo o založení republiky, nebo o Hrabalově povídce atp. Ukážeme jim, jak jsme zkoušeli různé úvahy, jak jsme si říkali: „Proč já je tomuhle vlastně mám učit?“ a tyhle své nápady jim nabídneme, který z důvodů by se jim zdál přijatelný, a jaké by navrhli sami. A ukážeme jim, že když sami navrhnou, o čem se učit, že umíme přemýšlet spolu s nimi, k čemu by to mohlo být dobré.

A taky jim můžeme ukazovat, že máme spoustu vědomostí a jak se báječně hodí, když se rozmýšlíme o tom, co vlastně by mladý člověk měl v daném tématu výuky do hloubky chápat, a to přesto, že je tak mladičký.

A ovšem jim při tom ukazujeme, jak je zábavné myslit na to, že složité věci, kterým někdy ani sami nerozumíme úplně, nebo o kterých nemáme hotový úsudek, máme žákům nějak uspořádat krok za krokem, a to tak dobře, aby hodně pochopili a možná pochopili tu věc víc než my sami a tak nás i poučili. A při tom jim ukazujeme, jak by bylo hloupé se stavět jako vševěd a velmistr – to dělají jen nevzdělanci.

ad b) Asi musíme do školy nosit různé divné věci, prameny, ukázky, problémy a otázky. Jinak neukážeme, jak s nimi překvapivě a zábavně lze zacházet. A při tom jim ukazujeme, že je možné najít něco nového a překvapivého překvapivě i na věcech, o kterých si kdekdo myslí, že jsou známé, jasné jak facka. Třebas setrvačnost, podle R. Feynmana, nebo K. H. Mácha podle R. Pynsenta, nebo mitochondrie a my atp.

ad c) Učíme se s dětmi reflektovat to, nač při výuce přicházejí a my přicházíme. Nejen pro ně, ale i pro sebe připravíme reflektivní pracovní list o postupu práce na experimentu s žabími vajíčky nebo s výpočtem úspor při splachování na půl nádrže nebo při literárních kroužcích u textu od Ivy Procházkové. A dáváme najevo, že jsem něco nevěděli a nechápali, a teď že nám něco došlo. Nepředstíráme, stačí si umět sebe dobře všímat, však se toho najde spousta.

Ale možná se má dětem ukazovat i nějaká osobní kronika: koho jsem kdysi učil a jak se ke mně s radostí hlásí a čeho si cení – naučte děti psát vděčné dopisy ostatním učitelům. Možná je jednou pošlou i vám. Ale hlavně zjistí, že být učitelem může být ceněno intelignentními lidmi. Vy sami už moc ocenění nedostanete, protože je takových u nás jaksi málo, ale to přibude, jen co je vychováte: inteligence se totiž nedá naočkovat, ale dá se ubíjet, a to se mnoha žákům stále stává. Ve vaší třídě však nikoliv, a proto ten dopis dostanete…

Ostatně – píšete si se svými žáky a žákyněmi, co šli na učitelskou fakultu a teď někde vyučujou? Možná nepíšou dopisy ale na to jsou „sociální sítě“ (ne ta Paroubkova na uplácení voličů) jako Facebook, LinkedIn atp. Ti vaši žáci už dnes by takovou uměli  udělat, ne?


    nikdo zatím nehodnotil

Jeden komentář k příspěvku

  1. avatar

    Pár myšlenek, které mne napadly při čtení tohoto příspěvku jsem Ondro napsal jako svůj další text.

    Ale chtěl bych teď reagovat na Tvůj podnět s psaním dopisu oblíbenému učiteli. Napsal jsem jeden takový kdysi svému učiteli češtiny, těsně po maturitě. Litoval jsem ho, protože se mu naplňování učitelské role moc nedařila (asi je to znát i na tom, jaké mám jako jeho student dodnes problémy s češtinou) a hodně se tím trápil. Na abiturientském sjezdu naší třídy po 15ti letech se k dopisu vrátil a předevšemi spolužáky mi poděkoval, že jsem se zasloužil o to, že tenkrát z kantořiny neutekl. Učil prvý rok a my jsme byli jeho prvá třída. Později se z něj stal vynikající pedagog. Ale my jsme ho jako člověka brali se všemi jeho pedagogickými chybami. Byl pro nás osobnost a dal nám do života určitě víc než jeho kolegopvé, odborníci. Právě tohle jsem mu tenkrát napsal.

    Při čtení Tvého příspěvku jsem si uvědomil, jak doba pokročila. Já dnes žádné dopisy od svých absolventů nedostávám, ale denně se mi na facebooku někdo z mých bývalých žáků vemlouvá s přání, zda se nechci stát jeho přítelem. Beru to pro sebe jako velkou poctu. Dávno je už neučím, jdem učitel-důchodce a přesto jim moje jméno něco říká. Pro mně je to něco jako ten můj dávný dopis, který jsem rád a vědomě adresoval svému češtináři... :-)

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.