Virtuální hospitace rozkvétají

Jsem moc rád, že i u nás se konečně rozbíhají na webu „virtuální hospitace“, tedy že se najdou učitelé, kteří se a) dají ve své výuce natočit na video , b) nechají to vyvěsit pro obecné podívání. Když známe, jak  s nahrávkami někde na YouTube zacházejí různí raubíři, je fajn, že mezi profesionály to nenechává nesmyslné obavy. Obyčejnou nebo dokonce výbornou hodinu výuky žádný hlupínek na YouTube nepověsí – nikoho by tím neznectil.Podívejte se na ty hospitace v češtině tady na rvp.cz! Jsou řekl bych standardní – žádné propady, slušná úroveň v učitelské práci, promyšlené obsahy a cíle hodin. Zatím jsem neviděl žádné moc „moderní“ hodiny, které by mnoha učitelům pomohly se odvážit  pracovat se žáky třebas méně frontálně, vkládat jim do rukou více zodpovědnosti (taková hodina by na videu mohla dopadnout pěkně chaoticky, když žáci docela běžně svou zodpovědnost ještě nezvládnou…).

Cením si vysvětlení a reflexí, které učitel/ka před hodinou i po hodině podává. Jistěže diváka hodně přesvědčí, „že to jde“, když vidí průběh hodiny ve třídě. Ale ještě by myslím bylo přínosné více: Moci nahlídnout do toho, jak se učitel/ka rozhoduje o cílích hodiny, o tom, co je podstatné a co je jenom povrchní informace, a taky o tom, jak vlastně by měly vypadat výkony každého z žáků v hodině. To by bylo moc instruktivní. Ovšem náročné na natáčení i na čas učitele.

Učím studentky primární školy vybírat text k hodině literární výchovy a najít v něm to, za co stojí text číst.  Proč my sami považujeme bajku, pohádku, povídku či báseň za životně důležitou – a vidím, jak velice obtížné to pro většinu studentů a studentek je. Možná řeknete, že k tomu, aby tohle člověk uměl, by mu nepostačilo, kdyby si prohlédl video o tom, jak zkušený učitel hledá a posuzuje různé texty. Myslíte, že jen čtením od dětství se dobereme k takovému čtení literatury, které člověku umožní pohotově vyhmátnout prožitek, pojem nebo myšlenku, které text slibuje, a které pak učitel může dětem v hodině „přihrát“ tak, aby na to samy přišly a nemuselo to být promarněno učitelovým „shrnutím“ či výkladem.

Jenomže takových od dětství trénovaných čtenářů-učitelů máme prostě málo. Buď jsme je nevychovali, nebo nešli na učitelství. Umějí leccos jiného, ale obvykle nemají zkušenost a průpravu v tom, jak poznání, prožitek a moudrost proudí do člověka (a z některého člověka i ven) pomocí slov a vět. A když je to tak, musíme vzdělávat „od píky“ – pár generací učitelů se bude učit číst až v dospělosti, ale brzičko za nimi už přijdou jejich žáci-čtenáři (hádám tak do 30 let).

A myslím, že video s učitelkou, která nahlas myslí o úryvku textu, o jeho poselství a o metodách, kterými by naplnila hodinu mířící k docela ujasněnému cíli, by moc pomohlo právě těm, kteří ještě nezažili nebo málo zažili čtení v postýlce, čtení v neděli po obědě, čtení na úvod školního dne a na rozloučení, čtení v naučných předmětech a čtení básní při každé příležitosti (včetně jejich skládání).

Nevíte o někom, kdo by se nechal natočit?