Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Kde se berou vady očekávaných výstupů RVP

Při tvorbě Standardu narazíme nutně na vady v očekávaných výstupech.

Jedním z typů vad je zastaralost OVO v RVP.  Například

ČJL-5-1-05 vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku

a) Jak se to mohlo stát, že se do závazného dokumentu dostala představa, že dialog se vede „správně“ nebo nesprávně?

b) A proč se v tak rámcovém dokumentu objevuje rozhovor po telefonu? A to v době, když už bylo naprosto jasné, že do komunikační hry vstoupí (dnes už tam jsou) spousty dalších médií, kvůli kterým musíme umět ty obecnější dovednosti vedení rozhovoru, ne jen „telefonovat“.

Podám své odpovědi na a) i b), a pak se ještě pokusím ukázat, jak by měly indikátory vypadat, aby v nich nebyly tyhle vady.

 

Ad a)

To je jistě podvědomý pozůstatek starší didaktiky, pedagogiky a vůbec názoru na svět. Určitě jsou některé věci „správně“ – ve smyslu „takto to chceme dělat, chápat, znát, protože jsem se na tom dohodli díky historii, kultuře, lidské povaze“. Ale věcně správně, funkčně – to velmi často není žádné „správně“. Je světlo částicové nebo vlnové? Musí být správná báseň rýmovaná? Může lékař ignorovat laické názory pacienta? Atd. Dnešní svět s pojmem „správně“ pracuje docela jinak než před padesáti lety. Mimo jiné i proto, že minulé režimy hnusně pojem správnosti zneužívaly: „Tooo je přéce spráávnáá věc – píjonýrský tábor!“ A v českém jazyce – i v tom spisovném se pojem správnosti potlačuje od 60. let, nahrazuje se „vhodností“, protože do uvažování už umíme brát i okolnosti, podmínky, účely sdělování, jimž prostředky odpovídají vhodněji či méně vhodně. „Správnost“ už je moc humpolácká sekerka – stačila na štípání loučí, ale už ne na očištění kovových kontaktů v lampě.

Autoři RVP v češtině nemají moc takových zastaralostí – ale některé tam zůstaly, a jiné nejsou tak patrné. Například celé pojetí gramatiky ještě skoro nic neví o tom, že gramatika taky slouží komunikaci. Autoři to možná věděli, ale jít proti přesile akademiků a proti síle zvyku ve školách? Marný boj.

 

Ad b) Rozhovor po telefonu v RVP, to vidím jako důsledek nekoncepčního, úředního startu RVP. Právě celá strategie jeho tvorby, jeho smysl a poslání, jeho naplnění a zaměření mělo už být vyjednáváno s učiteli, s odborníky a materiály i ze zahraničí. Něco málo tehdy využíváno bylo, například zahraniční kurikula byla známa, třebas norské mělo cca 4 stránky. Ale u nás by to neprošlo přes nízkou profesní informovanost tehdejších lidí z ministerstva.

Konkrétniny namísto dostatečně obecných formulací mají v RVP a v celém školství ještě jedenu příčinu: jen menšina lidí dokáže opravdu zobecňovat a pak zase na základě obecného vytvářet konkrétní realizace pro svou praxi. Většina pořád ještě volá po doslovném návodu, po přímém vedení – protože jen málo lidí umí žít se svobodnou nejistotou. A přitom nikdy nevíme, co se z dítěte vyklube, vždy můžeme jen dělat to nejlepší, co umíme. Výsledky nejsou nikdy zaručené, učitel nemá žádnou jistotu. Proto se mnozí tak silně upínají k falešným jistotám v předpisech, v testech a trestech, v primitivním počítačovém testování, řkouce „Potřebujeme přece vědět, jak na tom jsme.“ Jenže netuší, že to jim jinou než falešnou jistotu taky nedává.

 

Jak má lepší OVO nebo indikátor Standardu vypadat, aby nevnucoval do výuky jediný konkrétní obsah, metodu, pojetí, ale umožňoval dobře vyučovat i tradicionalistům, i konstruktivistům, i waldorfským atd.?

Zaprvé se taková lepší podoba musí pozorně a s účastí co nejvíce učitelů a škol vyvíjet po dost dlouhou dobu. Mezitím může platit nějaká pilotní verze, nebo radši rovnou dvojí verze, aby nikdo nemohl nikoho ve své omezenosti osočit z „chyby“ ve výuce. Za čas už bude dost učitelů natolik informovaně posuzovat svou práci i požadavky na ni, že ojedinělé výkřiky „odmítačů“ novot už budou spíše jen směšné. Vážné budou trvalé připomínky k dalšímu zlepšení toho, co je vyvíjeno jako kvalita.

Dneska, bez dlouhého času na vývoj, můžu navrhnout třeba takovéto znění OVO:

 

„Žák vede s vrstevníkem nebo s dospělým zdvořilý a věcně soudržný rozhovor pomocí technických médií.“

 

Škole pak zůstává otevřena možnost naučit děti vést slušné a účinné rozhovory pomocí jakýchkoliv prostředků, při nichž jsou si partneři vzdáleni. Takový OVO zahrne i skypování nebo jeho budoucí nástupce – tedy rozhovor s využitím videa. Prozatím nezahrne nijaké mimosmyslové přenosy, v tom jsme omezeni stavem vědního či duchovního poznání. Škola bude vždy i trošku brzdou překotného rozvoje civilizace, i to dává smysl.

 

Dneska však RVP vypadá tak, jak je vidět nahoře, a můžeme se pilně připravovat na pojetí, na koncepci, v jaké ho budeme za dva roky měnit. Bude neštěstí, jestli se to bude zase jenom záplatovat. Když říkám koncepce, myslím tím i to, že v ní bude zahrnuto, jak se změny odvinou od potřeb dětí a učitelů, jak se budou vnášet s ohledem na to, že je učitelé musejí chápat, uznat a taky umět realizovat. A že jestli se mají něčemu novému učit, musejí na to dostat čas, podporu a musejí vidět jasný smysl: u jejich žáků to přinese lepší výsledky.

 

Co dnes můžeme:

Do Standardu rozhodně nepřidávat zastaralé prvky, nezužovat prostor, který učitel má, tím, že mu Standard bude vnucovat některou konkrétní metodu nebo učivo. I takové snahy tu ještě za kotrmelců p. Dobše zaznívaly: že se musí určit povinné učivo! Podobně do Standardu by se neměly dostat „návody“, po jakých touží učitelé, kteří necítí jistotu sami v sobě nebo v prostředí školském. Ani ilustrativní úlohy nemají zavánět návodem „aha, takhle mám vyučovat“. Mají jenom ukazovat, kdy se u žáka může objevit požadovaný indikátor. Proto by bylo lepší, kdyby ilustrací byly spíše činnosti žáka, v nichž indikátor Standardu můžeme zahlédnout, než úlohy, v kterých teprve výsledek prohlásíme za indikátor naplnění Standardu. Indikátor dobrého plnění očekávaného výstupu může přece učitel i žák vidět už během učení, během práce, nemusí čekat na test, na zkoušení, na pololetní vysvědčení. To už bývá na nápravu učení pozdě.

Můžeme formulovat indikátory ve Standardu tak, aby napravily, co není jasné nebo domyšlené v očekávaném výstupu RVP.

Když uvažujeme o tom, co do Standardu dát, musíme se řídit především cíli oblastí a oborů a klíčovými kompetencemi. V těch jsou takové požadavky, jimž i očekávané výstupy, i indikátory Standardu musejí sloužit. Ne naopak, že by se cíli měly „pokrývat“ kvůli úřadu naše navyklé postupy. Dobré postupy – ty, které pomáhají dětem v češtině se dorozumívat a číst si literaturu – ty se pod cíle RVP vejdou i bez úsilí pokrývačského, výkazového. A postupy, které u dětí nefungují, se prostě budou měnit za lepší. Ale i to bude trvat, a i v tom potřebuje učitel často podporu – a není to žádná hanba. Vždyť studoval na fakultách jinak! Vždyť je věkový průměr asi 46 let…


    hodnotili 3 uživatelé

18 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Jen důkaz toho, že vše se děje naruby. To nedokázal nikdo ministrovi tuhle vadu vysvětlit? Nebo se práce na MŠMT děje nějakým byrokratickým samopohybem? Někdo ty pokyny musel vydat, nějaká konkrétní a za to odpvědná osoba. Neříkejte, že na Karmelitské řádí fantom.

  2. avatar

    Myslím, pane kolego, že jste to vystihl: samopohyb a fantom, ta slova se naučím používat. A přidám si cestování časem: některé "projekty" na ministerstvu evidentně tkví v různých dobách - jedou svým stylem od různého ministra či ministryně, a nepochybuji, že některé ty pohyby vycházejí ještě od c. a k. dvorské kanceláře. Třebas to obecné lpění na strukturování výuky a průběhu vzdělávání pomocí "témat", a nikoli cílů. Tomu bychom se přece taky měli hodně divit. Protože se navzájem ty časové proudy neprotínají ani nereflektují, nutně neví levice, co dělá pravice. Shůry to ale jen tak nikdo nedohlídá, v tom bych p. ministra hájil. Agendy je tam tolik  (nejspíš i mnohé zbytečné a neúčinné), že jistě je mnohá řízena právě bez spojení s vedením. Znali to i staří Řekové, pamatujete, jak to řešil Herakles u strejdy Augiáše? Zavedl tam řeku.

  3. avatar

    "Indikátor dobrého plnění očekávaného výstupu může přece učitel i žák vidět už během učení, během práce, nemusí čekat na test, na zkoušení, na pololetní vysvědčení. To už bývá na nápravu učení pozdě."
    A jsme u dalšího "nedostatku" - Standardy (píši velké S, aby bylo jasné že jde právě o tyto) prakticky vůbec nezohledňují potřebu formativního hodnocení, v současné podobě vedou prakticky pouze k sumativnímu. Z toho plyne buď jejich vypracování na zakázku inspekce, aby měla podle čeho testovat, a nebo na naprostou zaostalost iniciátorů (a rezignaci tvůrců) jejich vzniku. Ostatně měřitelnost je nejčastěji zmiňovaná vlastnost v souvislosti se Standardy.

  4. avatar

    Doporučuji drobné terminologické vylepšení Vašeho navrženého OVO. Místo „Žák vede s vrstevníkem nebo s dospělým zdvořilý a věcně soudržný rozhovor pomocí technických médií.“ Doporučuji "...pomocí ICT." nebo "...pomocí digitálních technologií". Tím se dostáváme k jedné záležitosti, která také neproběhla. Definovat jakýsi společný pojmový slovník termínů, které by měly být ve všech VO shodné a shodně používány. Tím, že standardy probíhají tak, jak už léta probíhají (vždy pouze v rámci zažitých předmětů a VO), se spíše VO vzájemně ještě více oddalují, místo aby konvergovaly. Ach jo.
    Pěkný večer
    ON

  5. avatar

    Já bych neřekl, že jde o fantomy. Na MŠMT tvořili RVP a Standardy často stejní lidé. Rovněž na NÚV jsou stejní lidé, kteří byli na VÚP Praha. Jsou pod svými materiály podepsaní. Takže dobře víme, kdo je tvořil, i to, kdo je jejich nadřízený (vede příslušný odbor na MŠMT nebo NÚV)... Dalo by se dohledat i kolik to všechno dosud stálo peněz. Neslyšel jsem ani nečetl dosud od nikoho z nich, že by se vše mělo dělat jinak... Jejich odpovědnost za výsledek je tedy stoprocentní!

  6. avatar

    Pro Janu Petrovou:Ano ano, jenže u nás se o formativním hodnocení umí myslit tak maličko a tak moc to schází právě na rozhodujících místech, že by bylo užitečné se právě na diskusi k Standardu a při jeho tvorbě naučit, jak se dá zbavovat toho přehnaného důrazu na sumativní - testování, zkoušení na známky před vysvědčením, u přijímaček atp. Standard bychom měli napsat tak, aby bylo jasné, že ukazuje indikátory, které se nevyjeví až v hotovém výkonu žáka (nejen v testu, ale ani v "kontrolní úloze atp.), nýbrž že indikátory má učitel spatřovat už během žákovy práce na různých úkolech nebo i bez úkolů - v češtině je to zvláště možné, mluví a píše a čte se přece všude možně. Proto se snažíme nedávat do ilustračních úloh ty testové, natož "s výběrem jedné správné". Jsem zvědavý, jak se k tomu budou učitelé vyjadřovat v komentářích k návrhu Standardu. Nebudou naopak žádat hotové testovací úlohy? Pak to není problém se Standardem, že.


    Děkuji O. Neumajerovi za "digitální technologie", to je fakt, že bychom měli mít sjednocený slovníček. To chce centrální péči: osobu pověřenou hledáním, vypracováním návrhu na společné výrazivo a vedením toho dohadování. Někde je to asi jasné hned - jako u těch dig.tech.,

    Ale mnohde bude jiná potíž: Ne vždy bych chtěl, aby se do dokumentu vnášely vědní termíny! Nejen žáci, ale často ani učitelé je neovládají dost spolehlivě - Zkuste si testík v češtině: co všecko v jazyce má "význam"? Které druhy významu vlastně jsou? Nebo méně vědecky: proč je "poměr důvodový/příčinný", a také "vedlejší věta příčinná"? Málo lidí umí říct víc, než že jedno má spojku "protože, poněvadž", a druhé "neboť, vždyť, totiž".  A jak vysvětlit dětem rozdíl mezi kořenem a základem slova? Nemyslete si, že tohle umí (kromě Vás) hodně učitelů - radši to v praxi nějak přejdou, slova sice používají, ale děti v nich mají zmatek. Přitom by učitel rád a zodpovědně učil děti dobrému vyjadřování a rozumění, jenže nálož těch termínů a s nimi spojené popisné metody výuky mu v tom účinně zabrání... Děti by k skutečnému smyslu té znalosti děti došly mnohem užitečněji, kdyby se promyšleně učily číst a psát a o zlepšování svého porozumění a psaní se věcně bavily - nejdřív laicky, a pak by přišly na to, že nějaké "termíny" se hodí. Ale tomu učitele na fakultách skoro nikdo neučil. Naši mladí absolventi přijdou do školy, a přežívající tradice je brzo pěkně poučí, jak nevystrkovat hlavu. U ICT asi problém s termíny není, děti se rovnou učí těm slovům, kterými hovoří odborníci (plus žargonu typu "fejsáč, eFCéčko", dř. i brousič", "palnout DVD" atp.)

    Ale v češtině je terminologie pro žáka silně  matoucí (ač si na to lingvisti dělají konference pro školní úzus), viz právě výrazy-termíny jako "tvar" v mluvnici i literatuře, nebo všecka ta slova, která začínají na pře- a při-/pří-, nebo absence výrazu pro vztah nadřazenost-podřazenost-souřadnost u významu slov - a učí se tomu už ve třetí třídě. Obvykle to odborníci ani netuší, protože "oni to přece umějí", anebo prostě nechtějí ustoupit laikům na poli, kde oni mají vládu, ale děti se tím terminologickým a pojmovým zmatkem z 90 % prokousat za školní docházku nedokážou... O tom, že by se pak uměly díky terminologii spolu domluvit o problematice řeči, když dojde k nedorozumění nebo když si chtějí navzájem poradit, nemůže být řeči. Naopak, kvůli tomu, že termíny nezvládli, scházejí jim právě i pojmy k přemýšlení, a jiná, "civilní" slova nemají, takže nemluví, neohledávají kvalitu svého vyjádření, anebo se vyjádří hrubě nepřesně a nepomůže jim to.

    Prostě na pojmy se musí jinak než cvičením a zkoušením z termínů.Do Standardu by tudíž kupodivu měly přicházet spíše civilní popisy indikátorů, nepřetížené terminologií oborů - taky proto, že Standardu by měl rozumět i učitel jiného oboru (zejména v češtině je to moc důležité), a navíc i rodiče i žáci! Proč by se měly důležité nejbližší cíle učení být pro toho, kdo se učí a kdo mu pomáhá, topit v mlhách odbornického jazyka?

    Pokusili jsme se v Standardu ČJL na 2. stupni v komunikační výchově a literární výchově tu nesrozumitelnou terminologii omezit, ale chce to dlouhé ladění! V tom kvapu to jistě má mnoho děr. Za kritiku a návrhy budeme jistě vděčni, a taky se snad ukáže, že se na tom musí dál a pořádně pracovat, a ne to mít hned úředně ministerstvem schválené a vyhlášené!

  7. avatar

    K ministrovi se nějaká odborná stanoviska nedostanou (RVP je významný prováděcí předpis k zákonu, ale přiznejme si, že přeci jen s určítým politicko společenským nábojem; bohužel... "Školné" ani normativy to nejsou), od toho má, tedy měl by mít, odborné referáty. Když ale tyto odborné referáty řídí lidé orientovaní jen na dodržení termínu a "ušetření" veřejných prostředků, protože to je zrovna politický trend, pak se samozřejmě dočkáme například toho, že nebohý (opravdu, myslím to váženě) Dobeš podepíše takovou slátaninu, jako byly původně zveřejněné standardy.
    Ostatně jak je to s tím šetřením veřejných prostředků, když se vydávají za zfušované a neprodiskutované výstupy, psal dobře Radek S. ve fóru ke standardům.
    Sám jsem podobu "standardu" češtiny (zejméma literární a komunikační a slohové výchovy) pro druhý stupeň opakovaně připomínkoval, jenže ty odborné a velmi konkrétní výhrady procházely podle subordinace určitými řízeními a uvědomuji si, že prostě cestou k pracovní skupině, z níž jsem byl vyhozen kvůli článku na České škole, nedoputovaly; byly odloženy či lépe "stopeny"...

  8. avatar

    Za samotný článek velice díky! Když srovnám zahraniční implementační strategie postavené na dobré datové znalosti tvůrců/realizátorů a manažerských přístupech terorie sociální změny a naše "české cesty", obdivuji učitele, že dosud vůbec věří smyslu své práce a vyučují... Ono to souvisí s tím, že žáci a učitelé mají svůj legitimní jazyk, ale ten by měly mít i odborné týmy a referáty veřejné správy - jejich jazyk by měl být jazyk strategického, projektového řízení. Jak ukazuje Respekt, někde se tak už děje, je to v začátcích. Zatím nesystémově proniká do veřejné správy projektové řízení s určitými osobnostmi: Nečas, Liška, Fiala (Nantl). Jednou to třeba bude standard.
    Když trošku poodkryji roušku toho, co jsem chtěl vyjádřit: implementační plán standardů USA ve státech Massachusets nebo Kalifornie (abych uvedl krajnosti) - má pro veřejnou správu a politiky vzkaz: mají plnit úkoly (odpovědnost je jasně vymezena indikátory a termíny), otevírat dveře příležitostem pro učitele a žáky: jinými slovy, mají tvořit takové legislativní a exekutivní podmínky, aby se učitelé mohli se žáky bezpečně snažit dosáhnout to nejlepší možné; týká se každého učitele a každého žáka.
    U nás je situace jiná. Napíše se předpis a pak se bez řádného výkladu vynucuje (ve zkratce). Když něco nefunguje, MĚNÍME bez dat z "terénu" PŘEDPIS (sic!!!). Americký přístup je realistický a podporuje reálnou, požadovanou změnu: chceme nejlepší výkony žáků a podporující učitele: dáme jim nástroje, podmínky, příležitosti, informace; odpovědnost nese veřejná správa, ne primárně žáci a učitelé...

  9. avatar

    Pánové,
    myslím si, že opět platí stará pravda - všechno je v lidech (a to nejen v těch na vyšších rozhodovacích místech, ale především na těch  "v terénu"). A opravdu se bojím, že - stejně jak se obává autor příspěvku - ti ve velké většině budou vyžadovat hotové testovací úlohy. Bohužel! Jenže -podívejte se na své příspěvky - přečtěte si je pomalu nahlas (k tomu jsem vedla i ve třídě): je váš jazyk, vaše komunikace  obecně srozumitelnější? Není to jen nová odrůda ptydepe? Odhlížím od nedbalých vyjádření jako "Já bych neřekl, že jde o žádné fantomy....Stejně tak na NÚV jsou stejné lidé, kteří byli na..." nebo od podivných novotvarů jako např. konkrétniny (našla bych jich víc. Bojím se, že tímto postupem  moc příznivců nezískáte. ostatně - kdo tyto příspěvky čte? A jak přitáhnout ty potřebné?Jje to vůbec možné při tradičním českém podučitelství?

  10. avatar

    Těžko dnes říci, co budou vyžadovat lidé v terénu. Já spíše očekávám jejich nezájem. Ale ještě k těm ilustrativním úlohám (v posledním příspěvku už přejmenovaným na testovací). Dobře že tu jsou, a dokonce bych uvítal i ta řešení, abychom ještě lépe nahlédli do myšlení a cílů autorů. Např. Výstup JL-9-2-06 Žák rozlišuje významové vztahy gramatických jednotek ve větě jednoduché i v souvětí 3. indikátor upřesňuje na určení podmětu, přísudku, předmětu, přívlastku a příslovečného určení místa, času, způsobu. Proč jen příslovečné určení je takto vymezeno? Avšak už první ilustrativní úloha vyžaduje určit také typu přívlastku. A opět si můžeme obsah výstupu představovat různě. Ilustrativní úloha dobře odhalila nedůslednost a zmatek autorů.

  11. avatar

    Pro Alžbětu Peutelschmiedovou: Velká část psaného jazyka je spotřební zboží k jednomu použití. Nepleťme si maily s literaturou a s trvalými hodnotami. Štěkat kvůli příležitostné hrubce je hnidopišství. To jsem (bohužel) nenapsal já, ale Petr Koubský, viz http://www.lupa.cz/clanky/median-petra-koubskeho-texty-na-jedno-pouziti-a-proc-se-s-nimi-neparat/
    ON

  12. avatar

    Já mám rád hry: SSJČ (velký slovník výkladový), má hezké heslo:
    obecnina, -y ž. filos., log. obecný pojem
    Má čeština slovo - a tedy vůbec i pojem! - protikladné? Já ho mám a rád používám: konkrétniny. Někdy mile připomíná slovo "koniny", vhodné zejména pro popis testů (školních, státních, nikoli potravinářských :-). Samozřejmě že slovo konkrétum ( něco skutečného, smysly vnímatelného, op. abstraktum) by bylo dobré dost, ale nese i význam "podstatné jméno konkrétní", což se ne vždy hodí...
    A často opravdu píšu v spěchu, a tak mi jako na-pro-sto kaž-dé-mu, viďte?, unikne i dost překlepů.

  13. avatar

    Pro Ondřeje Neumajera: Dokážete vy sám rozlišit mezi hrubkou (hloupý termín) a jazykovým (komunikačním) šlendriánem?

  14. avatar

    Každý se může rozhodnout, zda bude diskutovat k věci (myšlenkám Ondřeje Hausenblase), nebo se v další diskuzi zaměří např. na chybějící mezeru a následující Jj v příspěvku "A jak přitáhnout ty potřebné?Jje to vůbec možné při tradičním českém podučitelství?"...

  15. avatar

    Ad Alžběta Peutelschmiedová
    Dokážete vy sám rozlišit mezi hrubkou (hloupý termín) a jazykovým (komunikačním) šlendriánem?

    Asi nikoli. Moje čeština je plná obojího, často prolínajícího se (hrubka v jazykovém šlendriánu:-). Vždy jsem se za to styděl, ale jak jdou léta, tak mi více jde o obsah sdělení. Ostatně, písemný projev není jen otázkou pravidel českého pravopisu, ale také typografie, kterou se někteří češtináři bohužel příliš nezabývají. To mi jakožto zájemce o tento obor také zvedá obočí (asi jako učitelům češtiny pravopisné hrubky), ale nedovolil bych si to kritizovat. V odborné komunikaci bych se rád držel hesla: více tolerance k ostatním, více přísnosti k sobě samému.
    A hlavně, držme se tématu:-)

  16. avatar

    Ona pečlivě vypulírovaná a všelijak nakadeřená čeština může být také maskou pro obsahovou plytkost nebo prázdnotu. Mě zase přímo děsí užvaněnost. Stručnost je duší vtipu (řekl nějaký klasik).

  17. avatar

    Tedy kolegové a kolegyně, jsem pobaven :) Ale dovolte mi ještě glosovat zde se rozběhnuvší krátnou diskusi, kterou iniciovala paní doc. Peutelschmiedová; je totiž dost přínosná vzhledem k hlavnímu tématu Ondřejova článku: vidíme, jak vzdálené mohou být extrémy našich postojů k jedinému obsahovému aspektu: ke kvalitě psané komunikace; péči o ni; adekvátnosti užitých jazykových prostředků vzhledem ke komunikační situaci. Jak chceme za tohoto vědomí napravovat kurikulum celého vzdělávání a nebo dokonce kulturu vyučování (!!)? Já nevím, zkrátka, já to asi vzdávám! :)

  18. avatar

    Znáte někdo odpověď na základní otázky:
    - Proč místo "standardů" nelze pouze jednoduše a logicky vylepšovat očekávané výstupy v RVP?
    - Jak souvisí "standardy" s moderními vzdělávacími metodami - učení v souvislostech, učení přemýšlet a tvořit, apod.?

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.