Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Jak vidí vaši třídu malý čtenář?

Třídy na 1. stupni ZŠ, které vídám, už dávnou nejsou všecky stejné (řady lavic, katedra a tabule, pár kytek, a jinak nic…). Bývají různě vybavené, různě ozdobené a taky lavice bývají různě uspořádané. Máte štěstí vy, kteří už nepamatujete, jak kasárensky kdysi třídy vypadaly. Nechápete, jak by se daly malé děti udržet, aby svou třídu nezaplnily spoustou vlastních výtvorů? Aby neposouvaly lavice podle toho, na čem právě pracují? Stačí málo: jednak jim nedovolit něco lepit na stěny, aby se nepošpinila omítka, jednak nemít peníze ani na špagátek a kolíčky, ani na poličku. Ale nejlepší je přísně dozírat, aby se nebavily, a nemít ve výuce jiné úkoly, než které se napíšou do sešitu.

Aby se v dětech rozvíjelo čtenářství, aby chtěly ve škole i doma číst a aby jim ta chuť ke čtení a ochota vést o četbě vážný hovor vydržela i přes pubertu, musejí jejich třídy být mnohem víc světem dětí než světem učitelky. Celý příspěvek »


Proč je ve škole potřeba zase mluvit spisovně?

Šok ze zářijového návratu do školy nepramení jen z toho, že se zase bude muset denně a soustředěněji pracovat. Je to i šok kulturní. Nebo by měl být! I když chceme, aby byl žákův a náš život i ve škole příjemný (přesto, že docházka je povinná!), neměl by to být život ležérní. Pohoda školy spočívá v něčem jiném než pohoda u rybníka. Vysvětlím, co je cenného na tom, že ve škole se žije jinak než na pastvě. Kulturnost pobytu ve škole spočívá mimo jiné i v tom, jak se tam mluví. Celý příspěvek »


Co se/je letos naučím?

Léto utěšeně míjí, čas plyne jak voda (to není dnes dobré přirovnání, sorry), nabyté síly je třeba začít zase obracet do budoucna. Opět to začne… Co v tomto školním roce zlepším sám na sobě, a co u svých studentů? Celý příspěvek »


Slovní druhy naučíme při četbě?

V diskusi zde na rvp.cz  kolegyně Kovaříková upozornila, že není dobře rozumět jedné formulaci v příručce o čtenářské gramotnosti. (Je to v té, která visí na webu  ČŠI.) Je to složité objasňování, když řešením není třebas jedna lekce nebo nějaké cvičení, a tak jsem k tomu napsal tři stránky s příklady otázek k řízené četbě. Celý příspěvek »


Učitelova moc nad žáky – využívaná, nebo zneužívaná?

My učitelé máme odjakživa moc nad svými žáky. Ale je třeba umět s mocí rozumně a zodpovědně zacházet. Je to, jako když sedlák hospodaří na svém statku. Nemůžete si zasít nebo sklízet, kdy chcete, krmit musíte hned zrána, kydat pravidelně…

Naše moc nad žákem plyne z toho, že jsme větší, a pak čím dál starší než děti. Postupně i víc víme, známe „správná“ řešení, někteří máme na žáka známky a tresty. Jak tuhle svou moc uchopíme? Jak poznáváme, kdy je uplatňování moci oprávněné a prospěšné, a kdy jde o její zneužívání? Celý příspěvek »


Virtuální hospitace rozkvétají

Jsem moc rád, že i u nás se konečně rozbíhají na webu „virtuální hospitace“, tedy že se najdou učitelé, kteří se a) dají ve své výuce natočit na video , b) nechají to vyvěsit pro obecné podívání. Když známe, jak  s nahrávkami někde na YouTube zacházejí různí raubíři, je fajn, že mezi profesionály to nenechává nesmyslné obavy. Obyčejnou nebo dokonce výbornou hodinu výuky žádný hlupínek na YouTube nepověsí – nikoho by tím neznectil. Celý příspěvek »


Hlavně hodně metůdek!?

Na webu ceskaskola.cz napsal pan prof. M. Dokulil takový odstavec, který nějak rozhořčil pár čtenářů. Podívejte se tam. Vypadá to, jako by psal o tom, že je nějak moc těch školení metodiky a didaktiky, ale že vše stejně závisí na osobě učitele. Pokusil jsem se tam vložit komentář, ale jako vždy, zmizel v hlubinách internetu a nevynořil se. Mám ho naštěstí v Ctrl C a tak ho dám sem.

Já myslím, že příspěvek od p. profesora je  začátek nějakého zajímavého textu, ne? A asi spadl program, spojení do sítě atd.Těším se, až přijde na web celý článek a hlavně ty závěry.
Zkusím čtení s předvídáním:
Dál se dočteme, jak za všemi zvládnutými metodami nakonec stejně musí stát osobnost učitele, jeho IQ, jeho EQ, a jeho odbornost. Protože už jsem viděl dost učitelů i lektorů DVPP mrskat „metodami“, jak když mrská bičem, jenže to učení u žáka začalo a končilo tou vždy metůdkou. V učení  však jde vždy o TRVALÉ POROZUMĚNÍ (nebo ovšem upevnění postoje či dovednosti), obvykle nějakému  závažnému problému, velkému pojmu či myšlence. A k dosažení takového porozumění jsou sice moc potřebné metody práce, které aktivizují žáka, ale zárooveň musí být ve třídě a škole celkové prostředí, které svědčí pro učení, myšlení, vážný zájem o sebezlepšování. Děti jsou děti, nemají z toho pojem a jejich rodiče většinou taky nemají moc pojem, znáte to. Takže to visí na škole a učitelích. Aby neskončili jen na metůdkách z nějakého DVPP, kde jim nasypali hromadu „šikovných her do výuky“, ale aby za vším hledali hlubší souvislosti poznávání a učení a aby uměli respektovat a zároveň vést nedospělce.
Na to se těším, jak to pan profesor pojedná. Musím říct, že na fakultě učitelské tohoto se studenty dosahovat je přetěžké, protože pro mnohé už je na to pozdě: výchova jejich v tom smyslu byla zanedbána i zabedněna už na základce a mají s tím velké problémy. Ale vždy jich v ročníku je řada, kteří můžou dorůst v osobnost učitelskou, která nebude deformovaná nějakou malicherností, kázeňskostí, mindrákem, hledáním chyby a ukájením se na vyžadování správných odpovědí u otázek, k nimž žádná správná odpověď nemůže být…
Takže?


Jak pěstovat učitele

Možná se to má nazvat „Jak chovat učitele“? Protože mě tuhle bioložka napomenula, že pěstuje se obilí a chová… ehm, to se nehodí. Tak učitele pěstujme.

V komentáři k blogu Oldřicha Suchoradského jsem nakousl, že máme v rukou výběr budoucích uchazečů o povolání učitele. Že se některé holčičky už v první třídě chovají jako budoucí učitelky, je hezké, ale není to zrovna ono: když se na ně podíváte, ony nehodlají vyučovat, ale kontrolovat.

Celý příspěvek »


Než začneme číst a až skončíme

Dal jsem svým studentkám literární výchovy úkol, aby si po přečtení mého článku o aktivitách před čtením, při a po čtení napsaly, zda je podle nich důležitější aktivita před, nebo po – a proč. Poctivě se snažily odpovědět a zdůvodňovat, a nakonec stejně zjistily, že není možné obětovat ani jednu – že obojí k četbě patří a chce ve výuce svůj čas. Uznaly to jak ty, které daly přednost jednomu či druhému, tak ty, které odmítly si vybrat, řkouce, že obě jsou stejně nevyhnutelně důležité, jestliže má dítě porozumět textu. A několik jich vzpomnělo, že stejně významné jsou i řízené aktivity během čtení, tedy ty „při“. Celý příspěvek »


Průprava a umění číst

Kolegyně Kovaříková vedle na webu píše o určité řekl bych „mezeře“ mezi postupy, které se dají s dětmi provozovat ve výuce, a mezi tím, co dělá mozek dobře čtoucího a chápajícího člověka. Má tam moc užitečné postřehy z praxe i ze školení. Obávám se, že někteří učitelé si vážně ztotožňují ty nácviky se skutečným výkonem čtenáře. A pak je mrzí, že ta práce dětí vypadá jaksi mechanicky, nebo že děti udělají cvičení, ale stejně si nevědí rady se složitějším sdělením… Asi to známe z moha vyučovacích předmětů: Celý příspěvek »